Velké válečné lodě nejsou jen kus hardware, jsou v nich otisky spousty lidí, vzpomínky na prodělané bitvy. Ty lodě mají duši. Když je něco takového zničeno, jako by vám umřel někdo blízký, může vám to zlomit srdce.
Luka Anna Shmaev
Konflikt Hallen-Mauren všichni vnímali jako izolovanou záležitost. Jeden stát zkusil druhý nachytat a nevyšlo to, následné chřestění zbraněmi nikoho nepřekvapilo. Čekalo se období vzájemného blufování, podobné partii pokeru a následně dohoda, kde by Hallen více či méně tratil. Ozbrojená konfrontace byla pro všechny překvapivá, vítězství Hallenu pak šokující. Globální rovnováha sil se posunula, staré spory vypluly na povrch a navíc se zdálo, že ve hře je nový prvek, že Hallen má neznámou podporu nebo zdroje. Vynořila se snad nějaká zapomenutá kolonie? Našli artefakty z dob Unie? Nebo se snad opravdu vracejí droidí klany?
Hallen vyrostl z regionálního hráče do globálního borce s divokou kartou. Podivná polovojenská diktatura měla neznámou bojovou sílu a začínala být stejně tajuplná jako Dóngli. Jenže zatímco Dóngli byla uzavřená stabilní říše soustředící se na svůj vlastní rozvoj a obchod, Hallen měl spor se Síriem a to byl problém. Dálava a Sírius sice nebyli přímo spojenci, ale zato si docela notovali v otázce kontroly slabších světů. Vítězství Hallenu proti Síriu by znamenalo změnu trendu.
Začal by se prosazovat styl svobodomyslné a technologické Chmarnyje, nebo obchodní síla Dóngli, která by ráda prodala cokoli komukoli, jenže dosavadní rovnováha sil ji nutila nechat se omezovat dohodami. Hrozilo zvrácení trendu centralizace, likvidace snů o nových říších ve stylu zaniklé Unie.
A za tím vším dřímala “Železná koalice” Eisenwelt-Nová Germánie, dva silné prosperující světy s množstvím vazalů a kolonií, které měly názor, že Spojené planety a jiné globální instituce by potřebovaly zreformovat a také změnit adresy…
Pro každého vůdce bylo těžké rozhodnout, co dělat. Z pohledu Dálavy nebo Síria, kterým současný vývoj vyhovoval asi nejméně, by bylo namístě zkusit překonat dosavadní rozpory a vytvořit pakt. Sírus ztratil svého polotajného spojence Mauren, a proto se ho Dálava mohla přestat tak obávat. Jenže každá akce vyvolá reakci a tady by vzniklo riziko normálně nemožné osy Hallen-Chmarnyja-Dóngli. Dva silné technologické světy a obchodní supervelmoc by na sebe nabalily další technologické světy středního významu jako Amber, Železná koalice by přisypala na větší hromadu a Dálava by měla po pozici neoficiálního vůdce vesmíru…
Tak nikdo koalice zatím nevytvářel, ve hře bylo příliš mnoho neznámých, probíhala setkání za pableskujícími zónami soukromí, rozhovory plné náznaků a jinotajů. Každý šmíroval všechny ostatní.
Nicméně v jednom se vůdci všech významnějších světů shodovali. Začali zbrojit, je to hezký vyčkávací krok a roztáčí to kola ekonomiky. Sklady zbrojovek se vyprázdnily, výrobní linky jely naplno, doky byly přeplněny upravovanými i nově stavěnými loďmi.
A kromě toho všichni začali pátrat po artefaktech vyrobených za Mezihvězdné Unie, protože spousta věcí zatím nebyla překonána - generátory morfovacích pancířů, dalekonosné vrhače částic, stopovače pro mnohorozměrný prostor…
Teď přicházel čas pro Step, měli velký unijní poklad. Ceny, které chtěli, přestaly v očích zájemců vypadat jako špatný vtip. Ale byl to Sírius, který první usoudil, že ty ceny jsou vlastně velmi výhodné.
***
Newell strávil den v Kostech produktivně, seznámil se s dalším pátračem od Hardyho a s matkou jedné z holčin, co obsluhovaly ve Staré jídelně. Skrze prodej pár kousků zábavní elektroniky se nakontaktoval na dva místní překupníky. Nechal si zkontrolovat respirátor u Danyho a starý mechanik se ukázal jako velmi ukecaný a se znalostí místních drbů. Z veřejného terminálu vypustil balík pátracích programů do místní strohé, ale zato výborně zabezpečené datasféry, aby ne, když ji postavili na bývalém vojenském vybavení. Ubytoval se v nájemném pokoji, vyzvedl na překladišti kontejnerek s věcmi…
Přišel čas a on stiskl zvonek na dveřích kanceláře starosty Kostí. Zámek s cvaknutím povolil a on vstoupil do jednačky. Místnost se zřejmě vůbec nezměnila ode dní, kdy byl Jatagan v činné službě.
Afary ho přivítal u dveří, chtěl přidat ještě nějaký poťouchlý komentář k oblečení, protože Newell měl na sobě stále své hadrnictví, ale pichlavé černé oči mu nějak vzaly chuť. Gestem pokynul k jednomu z bytelných akceleračních křesel. Dlouhý stůl se zabudovanými terminály byl pro tři lidi dost předimenzovaný.
Mathias Guimond, starosta Kostí, povstal, somatická péče a léta jako by mu z očí vyšisovaly úplně všechno až na neuchopitelnou šeď, obličej měl jako useň, mohlo mu být stejně dobře šedesát jako šest set. Podali si ruce a usadili se naproti sobě. Servírovací robot přivezl čaj a pár zákusků.
Newell rozbalil počítač a složky s dokumenty, místní aktivovali termimály ve stole. Obecné podmínky vynechali a začali rovnou první obchodovanou položkou, konkrétně řízenou střelou Ultimata II. Nad zobrazovači se objevovaly vrhače, rakety, různé agregáty, senzorické systémy, speciální miniwalkery...
Jednání probíhalo v poklidu, vše už bylo rámcově dohodnuté na dálku. Newell měl probrat detaily, vybavení zkontrolovat a pak smlouvu fyzicky podepsat, kompetence na to dostal. O technologiích měl jen obecné ponětí, ale byl výborný informatik a technici mu připravili diagnostické programy a návody, jak na to. Poslat místo celé obchodní delegace jediného špiona bylo dosti nezvyklé, ale Sírius měl zájem na tom obchod utajit, i za to byla část ceny. Další den Newell poletí do tajných skladů mimo Kosti. Po podpisu zástupce Stepi převezme kódy od kont. Step potichu stáhne své nabídky a mocné světy se budou jen dohadovat, copak že se to stalo.
Za dvě hodiny byly všechny body prodiskutovány a Svobodné světy Síria byly na nejlepší cestě stát se majiteli většího množství strategicky významných zbrojních systémů. Newell zavřel složku s dokumenty, vypnul počítač, dal vše stranou, sepjal ruce na stole a zahleděl se na ně. Vypadalo to, že na programu je ještě jeden neplánovaný bod.
“Pane starosto, vím, že vlastníte analyzátor skoku.”
“Ten není na prodej,” poněkud zbrkle vstoupil do rozhovoru Afary.
Ve vesmíru se zachovala řada stopovačů pro mnohorozměrný prostor. Se stopovačem jste museli skočit za pronásledovanou lodí a fyzicky letět tam, kam ona. Museli jste riskovat, že na druhé straně je na vás políčeno a že ten druhý bude vědět, že ho sledujete, navíc jste při každém skoku nabírali celé hodiny ztráty. To byl důvod, proč Sirianské pátrání po droidích základnách zatím přineslo jen velmi omezený úspěch.
“Se vším respektem, k čemu Step analyzátor využije? Na pašeráky a piráty vám stačí stopovač na Scimitaru.”
“Samozřejmě k obchodování, pane. Cenová hladina zatím nedozrála a Sírius se právě vydal z prostředků. Je to nesmírně cenná věc, ve vesmíru se ví už jen o jediném dalším a ten je teď na Hallenu, na ukořistěném křižníku třídy Přízračný lovec.” Afary se podíval na Newella, co s ním připomenutí porážky Maurenu udělá, a s uspokojením zaznamenal záblesk v černých očích.
Starosta usadil svého asistenta: “Je na prodej, Afary. Pane Newelli, předložte svou nabídku.”
“Separátně nabízím jedna celá dvě bilionu.” Tohle už nebyla vůle celé vlády Síria, ale spíš určitých klik a Newella. Za takovou spoustu peněz se dal pořídit nový křižník, ovšem za tak unikátní věc to bylo málo. Jak napětí poroste, Step tenhle konkrétní artefakt prodá dráž a možná o dost.
“To je bohužel příliš málo,” zhodnotil to Mathias Guimond.
Analyzátor skoku byl mnohem pokročilejší než stopovač, přímo v místě průniku dokázal odečíst nastavení cizího pohonu a předpokládaný cíl cesty. Nikam jste letět nemuseli, nebo jste naopak mohli být na místě stejně rychle a dokonce i rychleji než ten druhý. S analyzátorem skoku jste mohli bezpečně zjistit plány cizích letových tras, hledat tajné základny a pronásledovat každého i v případech, že využíval různé anomálie.
“Vím, že vám to bude znít hloupě, ale je to otázka přežití lidské rasy, jak ji známe.”
Na starostu to neudělalo dojem: “Nedramatizujte to. Vy patříte ke Strážcům lidí, považujete se za poslední správné nositele lidských hodnot, ale já tento názor nesdílím. Konec Síria z hlediska lidí mnoho znamenat nebude.”
“Kdyby šlo o něco tak banálního jako o porážku Síria Hallenem, dávno provozuji plážový bar na New Canaria.”
“O co se tedy jedná?”
“Hallen se chystá rozpoutat celovesmírný konflikt, chystá se obnovit droidí klany a Eldawy je ve velení jejich armády.”
Afary vycítil, že Newell cílí na starostu a rozhodl se do něho opřít: “Z přítomnosti Eldawyho na Hallenu vyvozujete konec světa? To je přeci známá věc, nedělá tam nic, co by se od vojáka nedalo čekat, válčí. Jestli si myslíte, že dostanete slevu, abychom se my po letech pomstili, mýlíte se.”
“Nejde o to, jestli ho chcete vidět poraženého, jde o to, že vy jako jedni z mála chápete, co dokáže, jakou zkázu je ochoten rozpoutat. A droidi jsou ještě mnohem horší. Oni se nezastaví, dokud nebude vesmír fungovat podle jejich představ o cti.”
“Návrat klanů je vesmírná legenda.”
“Vám není divné, že Hallen porazil Mauren tak hladce? Že jim náhle všechno tak vychází? Že jejich nepřátelé končí tak špatně?”
Newell se dostával do svého až mesiášského zápalu: “Přichází to nenápadně, nová vlajka Sjednocené soustavy Hallen s mottem: Čest a jednota vítězí, což je fragment motta klanů. Levicové komuny na Hallenu a Dálavě, které se podobají domům klanových bratříčků. Náhlá vlna draků v mediální kultuře, všichni víme, jaká byla nejoblíbenější podoba droidího bratra.”
“Své zboží prodáváme za peníze, nikoli za pochybné teorie,” Afary se tvářil naprosto přezíravě, ale uvnitř to tak necítil, něco ve špionově výraze v něm budilo pochybnosti. Mathias Guimond nezasahoval a tvářil se nijak.
“Nedá se to předat, ale alespoň mne vyslechněte. Bojoval jsem s nimi, ne přímo s nimi, ale s jejich vojáky vytvořenými z ovládnutých lidí. Představte si, jaké to je, když se proti vám obrátí vlastní přátelé, co zapomněli, kým byli. Klanový bratříček nás napadl po síti, bylo tam plno válečných hackerů, naši nejlepší a on je zabil, jako když jiný smaže zbytečný řádek kódu, padali jako mouchy. Jak se klan naplno vzchopí, nedokážeme ho porazit…”
Afary pochopil, co mu nesedí na představě o chladnokrevné manipulaci, Newellovi se vracel prožitý strach, opravdový strach.
Anebo je to zkrátka schopný herec, vždyť je to prý jeden z nejlepších špionů vůbec.
Starosta váhal a nakonec řekl: “To jsou vážné informace, ale i tak trvám na tom, že nabízíte málo. Protihodnota nemusí být nutně finanční.”
Newell vybalil ze složky další dokument s okázale masivním identifikačním čipem - rámcovou dohodu se Síriem o spolupráci při obnově Stepi. Afary položil dokument na certifikovaný ověřovač, po chvíli výměny kódových sad přístroj potvrdil autorizaci Sirianské vlády.
Na první pohled to nevypadalo zle, Sírius se zavazoval, kolik lidí a techniky nasadí a na jak dlouho. Afary si to rychle přepočítal. Mathiasi, ty starý troubo, cenu to nevyrovná a dostanem se pod vliv Síria! Podíval na svého šéfa a věděl, že je zle. Mathias Guimond, bývalý důstojník Aliance Čtyř se přes staré křivdy nepřenesl. Chtěl vidět porážku Eldawyho a Newell mu právě podsunul hezké zdůvodnění.
“Prodáme vám to zařízení, ale ponecháme si sabotážní klíč, je ve vašem vlastním zájmu, aby to, co jste nám tady právě řekl, byla čistá pravda. Doufám, že jednáte v dobré víře.”
Starý důstojník sice podlehl dávné zášti, ale aspoň ukázal, že není naivní trouba.
Afary toužil vztekle mlátit pěstí do stolu, netušil, kolik odepsali, ale dva biliony nejspíš ano. Úplně to viděl, rekultivátory, pěstírny, semenárny, biotechnologické a genetické provozy...
jak ve zrychlující se spirále končí v útrobách obrovského hajzlíku. A za tím vším mizel i sen o hezkém domě na věčně zelené Vesně, ani Afary nebyl anděl.
Nemohl dělat nic, analyzátor skoku bylo Mathiasovo tajemství, jejich černý fond. Jeho hodnota byla nevyčíslitelná, takže něco jako běžná cena neexistovalo. Rada Stepi bude spokojena s utrženou sumou a on by ze sebe udělal tak maximálně idiota, co žárlí na starého, ale stále schopného vůdce. Konečně už si to jednou prožil před pár lety, nelíbilo se mu, že obchodují s pololegálním konsorciem a Mathias s ním parádně vytřel podlahu. Jejich vztah byl přátelský jen napůl, často spolu bývali na nože, ale pragmatismus vždy převážil, z nějakého důvodu jim spolu většina věcí vycházela…
Rozloučili se zdvořile s Newellem, vyslechli si sliby o vděčnosti Síria a osaměli spolu u stolu.
Afary se rozhodl dát průchod svému vzteku: “Mathiasi, ty jsi se normálně zbláznil, to si sakra po letech léčíš bebínko!? Prodělali jsme spoustu prachů a ještě si sem natáhneme Sírius. A přitom je úplně jedno, který z nich to vyhraje.”
“Afary, ty tomu nerozumíš, Eldawy musí skončit, není to osobní, on je opravdu schopný vypustit do vesmíru droidy, rozpoutat zkázu za lepší zítřky.”
“Ale houbelec, není žádný strašlivý démon Eldawy, pořád tě žere, že jste to tehdy zpackali, že se vám vrátilo, co jste si zaseli.”
“Jak tohle můžeš vůbec říct?! Na Malachýře to ZUSS prohráli a měli se vzdát jako každá normální armáda, aby ochránili své lidi!”
“Oni právě byli normální armáda, taková, jaká bojuje, a vy jste je tam porazili jen díky nesmírné klice. Tvrdili jste jim: Nemůžete vyhrát, bude spousta obětí, jen zbytečně prolejete krev. A úplně jste zapomněli, že existují i idealisti a že někteří mají atomovky. Sice jste porušili pár pravidel, ale to bylo v pořádku, byl to přece preventivní úder pro záchranu míru. A pak si někdo troufl porušit ta vaše pravidla a to jste nesli strašně úkorně, vždyť jste přeci měli na podrazy monopol, že!”
“Na Síriu by to vyšlo jen z minimem ztrát, kdyby se ZUSS zachovaly rozumně.”
“Jasně, podle vás si ZUSS měly rozumně nechat nasrat na hlavu a věřit, že to zůstane na těch pár tisících lidí. Jenže to neudělaly. Vy jste si ve svojí omezenosti ani nedokázali představit, že by to neudělaly. Spočítali jste to jako nějakou obchodní nabídku, prostě se jim nemělo vyplatit zaútočit. A pak jste se strašně divili. Vy jste si snad mysleli, že Eldawy a Ville budou sedět v křižníku a čumět? Že vytvoří akční skupinu ke zpracování analýzy o dalším postupu? Lidi ze ZUSS v sobě měli vlastenectví, vášeň i nelítostnost, jaká vám byla úplně cizí. Vy jste byli jen hokynáři v mundúrech a ZUSS byli válečníci. Srdcaři, Mathiasi! Takoví, co se nebojí do toho praštit.“
“To, co jedenáct let po Síriu předvedl tady, bylo vskutku vlastenecké, nikomu tím nepomohl, rodinu mu to nevrátilo, Sírius už taky nikdy nebyl stejný. Neměl žádné právo zaútočit na tenhle svět. Skoro miliarda zaplatila za jeho ješitnost, za jeho mstivost!”
“On udělal jediné, odmítl být rozumný, nenechal tu zradu na Malachyře být, nedopustil, aby to Alianci prošlo. Vy jste byli lakotní a hloupí. Eldawy se nechal ovládnout nenávistí. A já nevím, co z toho je horší.”
“Ty o tom nic nevíš!”
“Naopak o tom vím sakra hodně, já jsem nezkysnul na žvástech o krvavém Eldawym. Nebudu se dívat, jak rozdáváš naši budoucnost! Ještě jednou uděláš něco takového a uvidíš, jak v Kostech funguje opozice.”
“Vyvodím důsledky, Afary!”
“Tak si je vyvoď, jinou práci najdu snadno a bez zakyslýho dědka!”
“Možná tě vezmu za slovo.”
Mathias nasupeně odešel. Afary čekal kovový třesk, jak práskne dveřmi, ale jen slabě cvakly, netušil, co to znamená, ale každopádně se s bývalým důstojníkem něco stalo.
***
Na vývěsním štítu zářil tradiční symbol srdce zlomený na poloviny, do tohoto zšeřelého koridoru večer skoro nikdo nechodil, byly tu prázdné prostory a pár obskurních firmiček. Majitel byl podivín a měl rád klid, k provozování baru se to sice zdánlivě nehodí, ale mezi podivíny a samotáři se mu zrekrutovala stálá klientela, která poskytla obstojné živobytí. Vstoupil a usadil se, barman před něho beze slova postavil sklenici Budhova dechu. Upil a rozhlédl se. Z původního vybavení zbyla jen ústí vzduchotechniky a dveře. Ale on to pořád viděl.
Velký dílenský stůl pro drobnou údržbu, roh, ve kterém cvakala tvarovací stanice, svačinový zašívací koutek, kam chodil na Martyho kafe a poklábosit s úsekovými mechaniky. Vůně kávy a jí podobného gruanu se prala s vůní mazadel a rozpouštědel. Dveře se rozjely a dovnitř vtrhnul šéfmechanik Mogliani: Co je s tou revizí rozvodů na 45D? Zase se zašíváte! Pak si ho všiml: A ty je v tom ještě podporuješ! Sakra!
Major Mathias Guimond, velitel strojního úseku Jataganu, do sebe kopl zbytek voňavého nápoje, vstával a omluvně se usmíval.
Současný Mathias se neusmíval ani trochu. Dávno, bylo to dávno… Rád se potěšil vzpomínkami na doby služby, jenže ty idylické vždycky dříve či později přerazila ta jedna jediná událost. Složil hlavu do dlaní a poddal se jí.
...jsme bez energie! Ten výkřik ho probral.
Otevřel oči, došlo mu, že na chvíli ztratil vědomí. Zvolna si uvědomoval, kde je, naposledy si pamatoval výstrahy o hrozícím zásahu a prudký ráz, jak se pilot pokusil o úhyb za hranicemi G kompenzace. Zatímco byl mimo, ruce mu spadly z područek a přetížení je hodilo dozadu, levé rameno trýznivě bolelo, možná bylo vykloubené. Trupem se rozléhalo sílící dunění.
Jedovaté vibrace znemožňovaly pořádně vnímat okolí. G kompenzace nefungovala. Zapátral po stavu lodi skrze implantáty, ale přímé připojení se nekonalo, ani spojení s můstkem neměl.
Opatrně s hlavou tlukoucí do pěnovky hlavové opěrky se rozhlédl po velínu strojového úseku. Zobrazovače byly mrtvé. Osvětlení vypadlo, ale luminiscenční panely udržovaly mdlý rudý svit.Většina operátorů se bezvládně natřásala v křeslech. Pouze Osman, jeden z motorářů zoufale zkoušel různé ovladače na svém vyhaslém pultě a Mogliani se zmateně rozhlížel. Na Mathiasově stanovišti úsekového velitele svítil nouzový 2D displej, který ukazoval jen stav lokálních kapacitátorů, jinak nic. Tablo nade dveřmi bylo rudé s jediným zeleným hlášením.
KRITICKÉ MULTISYSTÉMOVÉ SELHÁNÍ - ZTRÁTA PODPORY ŽIVOTA - TLAK OK.
Co se stalo, co se stalo?! řval Mogliani od opravárenského stanoviště.
Nevím, jsme jak v rakvi!!
Zacvakal mechanickými přepínači a napojil ovládání na jeden z kapacitátorů lokální obrany. Pokud někde není únik, vydrží dlouho, byla v něm energie na několik salv. Pulty se rozzářily.
Proboha.
Zíral na rámcové schéma lodi, víc jak čtyři pětiny byly vykresleny černou na šedém pozadí displeje. Zadoufal v poruchu monitoračních okruhů, ale pak se povedlo otevřít část vnitřního kamerového okruhu a uviděl obrazy pomačkaných chodeb ústících do stěny z ohně.
Loď je zničená! Jsme ve fragmentu trupu!
Zevní kamery ukázaly jen plameny, ale číselné údaje hovořily jasně. Padali na povrch.
Olafe, diagnostiku motorů!
Výsledky naskakovaly u něho. Současně se snažil navázat spojení s reaktorovnou, ale ta se nehlásila ani na schématech, i když by s nimi být měla.
Hlavní tah byl v pořádku, jenže neměl energii. Ikony motorů pomocného tahu zářily uklidňující zelení, měli jich dost, aby mohli manévrovat ve všech osách. Ale bylo to iluzorní, ani pro ně nebylo energie zrovna dostatek. Vibrace sílily, sledoval kapky krve, jak se rozstřikují kolem a dopadají na pult, asi byla jeho, neměl sílu zjistit, odkud...
Sakra, potřebujem záložní zdroj a kously se pojistky přívodu chladiva. Mogliani vztekle tloukl do pultu. Nevidím tam a nedokážu tam dostat žádnýho bota! Dálková kontrola je v hajzlu.
Mogliani s úsilím vstal a dával si pozor, aby se stále něčeho držel, u dveří si vzal nářadí, příruční ovladač robotů, vysílačku a vyrazil chodbami třesoucího se vraku k záložnímu zdroji. Drželi stabilní orientaci, měl to necelých sto metrů strmě stoupající chodbou, jestli jejich kus trupu ztratí stabilitu, Mogliani se nejspíš roztluče na kusy.
Čísla na výškoměru ubíhala jako zběsilá…
Projdi raketomety! Zaúkoloval Mathias Olafa.
Na co zkurvený raketomety?! Motorář byl na hranici hysterie.
Nežvaň a dělej!
Mathias měl plno jiné práce, s omezeným výkonem terminálu v pultu prováděl výpočty k brždění. Neklesali až tak rychle, tedy pro někoho, kdo je zvyklý počítat v tisících kilometrů za vteřinu, ovšem letěli vpřed rychlostí asi patnáct machů. Civilní loď by se dávno rozsypala na kusy, ale troska bitevního křižníku držela, i když měla aerodynamiku otevřené lednice.
Máme čtrnáctku!
Přepoj mi ji sem! Mathias dostal ovládání zbraně a skoro intuitivně ji naprogramoval.
Všichni, kdo mě slyšíte, připravte se na těžké otřesy! Moc lidí ho asi neslyšelo, vždyť i tady na velíně byli pořád skoro všichni bez sebe, neměl čas zkoumat vnitřní senzory. Bojoval možná o desítky, možná o stovky životů. Přežil zbytek obsluhy? Piloti palubních strojů? Mariňáci? Dokaři? Neměl tušení.
Ale šéfmechanik by se mu snad ozvat mohl. Mogliani! Jak jsi na tom! Neodpovídal. Mogliani!! Ticho. Později zjistili, že ho cestou usmažil výboj od poškozeného energovodu, stejný, který dostal pohotovostní mechaniky, našli je všechny pevně přiškvařené k podlahám a stěnám.
Raketomet začal chrlit střely a ty vybuchovaly těsně před vrakem, rázové vlny je brzdily. Zvenčí to musel být působivý pohled, jak bolid s ohonem ohně a kouře prolétá sérií explozí. Rázy byly strašlivé, čelisti mu scvakly, náhle měl ústa plná štěpinek zubů a krve, původní třesák teď vypadal skoro přátelský.
Salva skončila, vnější kamery začaly dávat obraz, jak zpomalili, jejich ohnivý háv vyhasl, zeleň nekonečných stepí se blížila.
Kde jsme!?... Co se děje, proboha!?... Padáme, padáme!... Operátoři se začínali probírat, teď už mu byli k ničemu, jen ho rušili. Na hranici vědomí slyšel, jak Olaf cosi ječí v odpověď a pak se zobrazovač s letovými údaji stal celým jeho světem. Z pod pultu vyjel sdružený ovladač tahu, vrazil do něho ruku a uchopil složitě tvarovanou rukojeť. Teď se možná zúročí hodiny povinného nácviku základní pilotáže. Poslední tři kilomety výšky, aktivoval motory. Fragent lodě poslušně zpomaloval, ale snažil se roztočit. Najednou se dostavil strach o život, který celou dobu zůstával kdesi stranou, vyrazil mu studený pot. Hlavně se mi nesmí třást ruce! Nesmí! Začaly v okamžiku, kdy na to pomyslel a protože řídil v nouzovém módu bez korekcí elektronikou, trup se rozechvěl s jeho rukou. Jemné kříže a stupnice na ukazateli orientace mu plavaly před očima. Letěli spodkem dolů, přičemž záď byla výrazně níže. Zaváhal, jestli má vrak dopadnout napřed zádí, která byla v pořádku a tudíž odolnější. Nakonec trochu zbaběle zvolil přední část, protože tak byl on sám lépe chráněn, a jestli je vpředu někdo živý, netušil. Poslední stovky metrů výšky a motory vypadly, spotřebovaly vyčleněnou energii dříve, než měl vypočítáno. Udeřil do spínače a napojil tak poslední kapacitátor na G kompenzaci, ochrání je před nárazem. Mžikový vjem číslice 22 na výškoměru a obrazů stepi, rozmazaných, jak pod nimi ubíhala nadvzukovou rychlostí... a pak byla tma.
***
Afary večeřel doma se svou ženou Márií a dětmi. Děti brebentily, nejmladší řval a odmítal jídlo, kterým ho máma krmila.
Konflikt mezi prostředními hochy právě hrozil přejít do horké fáze. Pohrozil prstem: “Střelíš po bráchovi tu kaši a budeš měsíc večeřet červí rosol.”
Jeho pětiletý synek opatrně položil lžíci s polotekutým nesmrtícím projektilem do talíře. Jíst měsíc nevábný páchnoucí ŘAPRGEL - řasovo proteinový gel, kde proteinovou složku obstarávaly hmyzí larvy, to byla skutečně děsivá představa.
“A ty se mu přestaň pošklebovat, nebo po tobě tu kaši střelím já,” povedlo se mu usadit i šestiletého.
Usmáli se na sebe s nejstarší Ingrid, která měla naštěstí zrovna dospělé období, takže byla nad dětinské hry obou bratrů povznesena. Tušil, že tohle už nebude trvat dlouho a bude následovat puberta.
Mária vytáhla malého Lukáše z dětské stoličky a vzala si ho na klín. Batole se uklidnilo a začalo jevit zájem o zeleninové pyré. Oba dospěláci konečně mohli začít řešit své starosti.
“Dnes mě strašně naštval starý Mathias, kvůli pitomé dávné zášti prodělal tak dva biliony. Newell ze Síria, ten had, na něho vybalil něco o porážce Eldawyho, stařík změkl a bylo to v háji.”
“Kolik to bylo z celkového objemu?”
“Nevím, kolik jsme mohli dostat, přišli jsme o osm, ale možná i dvacet procent. V absolutním objemu jsou to neskutečné peníze.”
“Před rokem bys nedoufal ani v pětinu dnešní ceny. Tak jste přišli o menší část zisku. My dva si nedokážem představit, jaké to pro Mathiase je. Život mu končí a většinu ho prožil v místě své největší porážky. Nech to být.”
“Pozdě, už jsme se pohádali.”
“Tak se usmiřte,” odvětila s naprostou samozřejmostí. Mária se snažila být tradiční manželkou a docela jí to šlo.
Došlo mu, že Mathias obnovení Stepi zasvětil většinu života a on to bral jako samozřejmost, aniž by někdy přemýšlel, co za tím je. Mathias mu sice lezl na nervy, jak opakovaně řešil tu dávnou podlost, ale nikdy mu nedošlo, že ho to asi velmi bolí. Vztek vychladl.
Po večeři se Afary chopil komunikátoru. Nebylo to těžké - domov, kancelář, jeden bar, druhý a měl to.
***
Afary otevřel dveře Zlomeného srdce, nebyl to zrovna nejlepší podnik v Kostech, ale Mathias sem občas zašel, prý tady byla kdysi část jejich pracoviště. Vzduch byl těžký a visel v něm kouř z rostlinných cigaret, cítil tabák a také ostrou pryskyřičnou vůni bagy z Mionshee. Opotřebovaná čistící jednotka snaživě udržovala kouř v pohybu, centrální vzduchotechnika brala jen nasmlouvané objemy. Bylo poloprázdno, lidé v oddělených boxech mluvili tiše, nebo mlčeli. Tohle nebylo místo kam se chodíte bavit a jásat, sem se chodilo dumat, spřádat plány a propadat hluboké melancholii. Mathias seděl shrbený na kovové stoličce u baru. Přistoupil k němu.
“Ahoj, přišel jsem se ti omluvit. ”
Mathias se podíval skrz něho, vypadal starší než obvykle.
“Já za to můžu… za tohle všechno,” řekl bez souvislosti, přesto bylo jasné, co myslí.
“Mathiasi, neblbni, byl jsi hlavní operátor strojního úseku, tys ty pitomý rozkazy nevydal, sakra.”
“My jsme... já jsem přestavil generátor štítu. Báli jsme se, že odhadne charakteristiku, nastavil jsem proměnné vzorkování a zhoršilo to stabilitu. Eldawy... Hikmat, jako by uměl čarovat…”
“No tak, Mathiasi, nemůžeš za to, vím, jak to na takové lodi chodí, v té chvíli se na tebe dívali, minimálně další dva lidi a počítače, muselo to být udělané tak dobře, jak to jen šlo.”
“Kdybysme to nepředělali, neztratíme štít a tohle všechno by se nemuselo stát. Byl jsem to já, kdo upozornil na tu možnost...”
“To se tím užíráš celý ten čas?”
“Úplně jsem to vytěsnil. Sám sebe jsem přesvědčil, že nevím, co se stalo, že jsme jednu chvíli bojovali a pak jsem se probral v padající trosce. Až dneska se mi to všechno připomnělo. Myslel jsem, že nenávidím Eldawyho, ale já nenávidím sebe.”
“Nikdo tě z ničeho neviní, ani kdysi, ani dnes. Tehdy jsi zachránil svoje lidi. Tady děláš skvělou práci, spoustu let. Budeme mít znovu svůj krásný svět.”
“Cením si tvého uznání, ale ono to už nepřejde.”
Přesto se mu hlas zklidňoval a přestával lámat.
Afary si představoval, jaké to je být zodpovědný za bitevní křižník, držet spouště zbraní schopných spálit planetu i s miliardami lidí. Jaké to je obětovat vlastní lidi včetně rodiny, jak to udělal Eldawy-Hikmat. Nedokázal to, ty události na něho byly příliš velké. Byl sice na místní poměry mocný muž, ale život prožil v malém městě uprostřed pustin. Nevěděl, jak Mathiasovi s nákladem viny pomoct.
“Tak se aspoň napijem, i s tou tvou slevou jsme dnes udělali dobrý kšeft. Carpe diem!”
Mathias neochotně pozvedl sklenici k přípitku, vypadal o něco lépe.
