LXV: Návrat bez fanfár

Jon Heřman v Radě hlasoval pro umírněný přístup ke klanu a vzápětí se ho pokusili zabít, s pomocí Ahmeda Hikmata to zvládl. Lili Ardat byla úspěšná
Návrat bez fanfár.

Je lepší udělat něco včas, než něco chytrého pozdě.

klanové rčení

Jana Linke vstoupila do Stinného chřtánu. Teď dopoledne tam panoval klídek a nepřekvapivě stín. Podnik byl jako by vytesán do rostlé skály.
Na Dálavu se stáhli žoldnéři bez angažmá, protože vzhledem ke zvýšenému napětí se čekalo, že Asociace postaví hotovost, vypukne hlad po volných vojácích a začne to tady. Dlouhou chvíli si krátili různě, nádherná Dálava nabízela spoustu možností, měla hory, hluboké lesy, závodní okruhy na zemi i ve vzduchu… hodně žoldnéřů miluje adrenalinové sporty.
Tahle parta ale čekala velmi tradičně vysedáváním v hospodě a klábosením, předtím se neznali, prostě na sebe narazili a už to spolu táhli čtvrtý den. Jana k nim zamířila, a jak bylo u všech stolů prázdno, u tohoto bylo naopak přeplněno vojáky v počtu posíleného družstva. Protáhla se přes ostatní na své místo v rohu.
“A né že budeš chtít jít za chvíli čůrat, Lajno,” prohlásil vazoun, kterému cestou stoupla na nohu.
“Místo abys děkoval, že sháním drby, tak sereš, Maku.”
O výsledku zasedání Rady jste se samozřejmě ve zprávách nedočetli - kdo chtěl mít poslední novinky, žhavil osobní kontakty a v tom Jana vynikala.
“Tak vykládej, bude něco?”
“Rada dopadla nějak divně. Žádné sbírání sil, žádná kampaň. Divný... přitom Mauren zamíchal s kartama.”
“Ono se to nakonec stane jinak a potichu, tenhle klídek je politika Asociace, jak snížit napětí, ale není to všespasitelné, zbrojení stejně začne,” zhodnotil situaci nenápadný letec v bundě ozdobené logy a jmény lodí, kterými prošel.
“Hezká analýza, ale já jsem zbytečně utratil za lístek sem, teda ne že by se s váma špatně chlastalo,” prohlásil Mak.
“Co budeš dělat, Lajno?” zeptal se prošedivělý seržant pěchoty.
“Sehnala jsem místo u Heřmana, ale vyskakovat si tam nemůžu, ráda bych za kohokoli ztratila slovo u verbířů, ale po tom, co jsem jim vynadala do zasraných zmrdů a udělala díru do pultu recepce, tam nebudu moc v kurzu.”
“Volal jsem jim včera a čekali, až bude po Radě, tak to zkusím dneska zase.”
“Co ty, Lili?” oslovil Mak malou vojačku s bílou maskou, jaké se nosí po těžkých zraněních obličeje. K levému oku si nakreslila slzu.
“Poletím na Hallen.”
“Ale vždyť tam už je to skoro mrtvý, zůstal tam jen Burton a ještě ten… od Suda…” zhodnotil to mladý chlapík z druhého konce stolu.
“Založím si tam rodinu, děti, velký barák a tak.”
“Cože? Máš bitevní šok? Neblbni, vždyť to nevydržíš, ty nejsi typ usazené vojandy na odpočinku,” oponoval onen seržant.
“Nejsem, dělám si srandu.” Všichni kolem stolu se zazubili.
“Jsem hallenská a můžu zajistit pár míst u zvláštní pěchoty, ale ne pro žoldnéře.”
Mak se vztyčil, nasadil heroický výraz a neskutečně falešně začal zpívat:

Když noc ozdobí hvězdný třpyt
A v srdcích lidí vládne klid
Usmívej se, sny se právě plní...

Stůl vybuchl smíchy, státní hymna - “Hvězdy nad Hallenem” byla v Makově podání opravdu pecka. Mak se nenechal chechotem rozhodit, položil si pravačku na srdce a s výrazem geroje z náborového cancu si vystřihl píseň až do konce.
“Já jsem věděla, že tady najdu chápavé lidi,” dostala ze sebe Lili mezi dvěma záchvaty smíchu, “dáme rundu.”
Pijatika začala nanovo, do večera se to rozleželo dalším dvěma pěšákům a hodinu po půlnoci svou výmluvností zlomila i Šediváka, jak začala říkat postaršímu seržantovi, který poprvé bojoval tak v Punských válkách a který si určitě bude dobře rozumět s jejími poručíky, “Nindžas”. Zařídit Hallenské občanství normálně bývalo docela těžké, ale pokud se vídáte s Bockem…
Její mise skončila, Jon Heřman se zjevně rozhodl pro mír s klanem a ani  pokus o atentát to nezměnil. Teď byl čas se potichu ztratit z Dálavy. S Jonem se spojí později, až utichne rozruch.
****
Nad základnou Afa na Hallenu se ozval jekot něčeho menšího, vzápětí se z nízkých mraků vynořila deltovitá kurýrní loď, přešla do visu na tryskách a pomalu se ploužila k přistávací ploše 2. roty speciálích operací - Úderníků.
Lili seskočila z dvířek na boku, na kraji plochy ji čekal Ceri, jeden z “Nindžas”, byli domluveni.
“Ty jsi strkala nos, kam jsi neměla, tebe taky někam pustit samotnou...” Lili měla své zranění přestříkané jen tenkou průhlednou vrstvou, mrtvé tkáně se odloučily, a tak jí chyběl ještě větší kus obličeje, než na začátku. I pro její nelidský organismus bylo takové zranění náročné vyhojit, a nebyla úplná záruka, že to dopadne dobře.  
“No a to si představ, co by zbylo z tebe, na mém místě.”
“Byl bych v pohodě, schoval bych se za tebou.” S Cerim si mohli říct cokoli, ale dnes byl trochu ustaraný.
“Jednotka je v pořádku, Lili, máš nějaké otázky k hlášení?”
“Nemám, ale kvůli tomu jsi mi asi naproti nepřišel.”
“Lili, nevím, co se děje, zřejmě jsi v něčem šlápla vedle, asi běž rovnou za Hikmatem, dorazil ráno.”
Zařídila se podle toho a za chvíli vstoupila do nízké ošklivé budovy velitelství, které i večer žilo docela čilým ruchem. Přestože měla k Ahmedovi volný přístup, stejně chvíli trvalo, než se přes stráže, kancelář a předpokoj dostala do plukovníkovy pracovny. Ve veliteli obklopeném armádou strážců, asistentů a štábních důstojníků by těžko někdo hledal přihlouple se tvářícího smetištního recyklátora zvaného Chcípák. Připadalo jí to dávno, jednoduchý sladkobolný život v jednoduchém světě.
Vstoupila. Ahmed byl obležen virtuálními dokumenty visícími nad zobrazovačem i složkami těch skutečných. Že je spíš voják z pole, se dalo poznat podle toho, že si do pracovny natahal bohatý sortiment zbraní, které měl přehledně uspořádané po stěnách i pod stropem a připravené k použití, zbroj stála v dokovací jednotce. Bylo pravděpodobné, že žoldnéř v pracovně často i spí.
Pozdravili se, mluvit začal Ahmed: “Vidím, dostalo se to k tobě, obrátila jsi lecos naruby a málem nás dostala do hodně velkých potíží. Musím ti k tomu něco říct.”
Ahmed, když chtěl, byl dokonale nečitelný i pro Lili. Vypnul zobrazovač, ona se posadila naproti němu.
“Lili, dovolím si krátké a zbytečné shrnutí toho, jak to funguje. Vůdcem klanu je Olsen, veškeré klanové aktivity v lidských světech podléhají mému schválení, ty jsi členka klanu. Takže tvoje akce za klan tady podléhají dvojímu schválení. A ani já ani Olsen jsme určitě nepovolili atentát na jednoho z nejmocnějších žoldnéřů, Jona Heřmana.”
Ahmed se tvářil tak výhružně, že s přehledem trumfoval odhalenou Lilinu lebku. Byl připravený smést jakoukoli výmluvu a nějak tu bláznivou sestřičku srovnat.
Lili nečekaně kontrovala tím, že neřekla nic. Ahmeda to udivilo, proti němu přece seděl jeden z nejsilnějších bojovníků, jaké kdy poznal. Dobře si pamatoval dotek její mysli, schopné smést většinu existujících počítačů, o lidech nemluvě. Z tankového kanónu střílela jako jiný z pušky. A porazila maximálně ozbrojeného Heřmana, sama jen tak nalehko! Teď tu seděla v rozpacích. Mlčení se protahovalo.
“Vypadalo to, že hrajeme o všechno,” skoro špitla.
“Lili, klany jsou spousta věcí, ale především jednota, nic pro sólisty, buď to přijmi, nebo si běž zase tancovat do baru,” poprvé, co ho znala, do Ahmedova hlasu pronikal hněv, “já mám šílené akce v oblibě, jestli sis ještě nevšimla, takže nechápu, proč jsi se nepřišla o své nápady podělit.”
“Nepovolil bys mi to.”
“No kurva, že bych ti to nepovolil! Kdybys vyšetřila pět minut svého drahocenného času, než jsi vystartovala jako neřízená střela, tak by ses dozvěděla, že s Bockem máme přímo na místě hned několik vyjednavačů, kteří lobují proti Heřmanovi! Že pracujeme na zpochybnění jím dodaných důkazů, že máme zajištěné krytí od Mezisvětového soudu! A kdyby se všechno chystalo pokazit, nakoupili jsme opce na služby velkých žoldnéřských společností, jejichž členům nevadí, že by bojovali za klan! Ovšem tohle všechno může fungovat, jen když se po centrálních světech nebudou toulat klanoví assassini, rozumíš?! Tohle všechno jsi mohla poslat ukázkově do hajzlu!!”
Ahmed více než kdy jindy vypadal jako personifikace smrti. Žoldnéř se opravdu zlobil. Lili jen blesklo hlavou, že u svých vojáků musí mít asi hodně velkou autoritu, jiného druhu a mnohem silnější než má ona u svých Úderníků…
“Omlouvám se, byla to zbrklost, ale ty si zase uvědom, že já dokážu takové věci odhadnout, Ahmede, nepodceňuj moji intuici.”
“Na někoho s tak dobrým odhadem ti chybí trochu moc obličeje, Lili. Ten souboj jste přežili jen náhodou, ty i Heřman. Vyprávěl mi to vteřinu po vteřině. Mohla jsi tam zůstat hned po té první dávce, zachránilo tě, že trefil tvoji zbraň zrovna v nejodolnějším místě a tobě nevybuchly granáty v zásobníku, on měl namále asi tak třikrát, plus srdeční arytmie v záchranářském letadle.”
“Ale nakonec máme úspěch.”
“Tuhle zatáčku jsme vybrali, Heřman na tebe nedá dopustit. A to ho kvůli tomu, že hájil klany, málem zastřelili. Mezi špičkami Mezihvězdné Žoldnéřské panuje pěkná paranoia a jestli se zjistí, kdo za atentátem stojí, pravděpodobně je z něj mrtvola.”
Výsledek nebyl jen dobrý, byl perfektní. Heřman měl silnou jednotku a silné slovo, jemu ostatní naslouchali, jeho názory často ukazovaly směr ostatním, když nevěděli. Díky Lilině ztřeštěné eskapádě doslova vyhráli jackpot, ale podstoupené riziko bylo obrovské. Lili se zatvářila sebevědoměji. Ahmed se ušklíbl, ale bylo vidět, že hněv vyprchal.
“Já tě nemám v plánu seřvat a pak pochválit, já tě mám v plánu jen seřvat.  Ne pro  zbrklost, ne proto, že jsi mě šmírovala, ale ty jsi udělala hloupost. Lili, ty jsi nepochopila, že mrtvý Heřman by byl ještě nebezpečnější, než živý Heřman hlasující v Radě proti klanu.”
“On o nás věděl, přesvědčil by ostatní a válka by začala okamžitě.”
“Kdybys zabila Heřmana, dá nám to krátký odklad a pak se můžeme rovnou stěhovat do sousední galaxie, protože se na nás sesypou všichni. A nebyly by třeba nějaké betonové důkazy. Stačilo, aby pár mocných lidí uvěřilo, že za tím stojíme a jsme ztracení. Agresoři bychom byli my. Nikdo by nepochyboval. Zatímco kdyby zaútočila Asociace, stačilo ustát první úder, a oni by začali váhat, protože by zjistili, že bojují jen proti lidem, a byli by to oni, kdo válku začal. Začali by volat po dalších důkazech a ty by jim nikdo nedokázal dát. Rozbředlo by se to doztracena, nějak by se to diplomaticky narovnalo a život by šel dál.”
“A co jsem asi tak měla dělat? Uvědom si, jak to vypadalo. Chtěli na nás zaútočit a nikdo pro to nic nedělal! Já jsem bojovala o všechno, o svůj domov! To jsem se měla spolehnout na tebe, který to má jako koníčka?” Už když to dořekla, Lili věděla, že je to špatně, Ahmed investoval obrovské úsilí, spojil s droidy svůj životní osud.
“Lili…”
Dotknul se jí bezkontaktním připojením. Proti přímému připojení to byla jen skica, ale i tak viděla dost. Jeho mysl byla jako čiré a hluboké jezero uprostřed hor, vyrovnaná a bez rozporů, vládl tam klid někoho, kdo už viděl úplně všechno. A současně viděla až dětskou radost z prostých věcí a touhu po nalezení smyslu. Ahmed byl válečník toužící po míru. Pochopila, že je svým způsobem klanu oddaný stejně jako ona.
Kontakt skončil, chvíli se na sebe zkoumavě dívali.
“Taky ses mohl podělit o informace, Ahmede.”
“A ty ses mohla podělit o své plány, Lili.”
“Ta nedůvěra ale začala u tebe.”
“Důvěru si musíš zasloužit, úplně jsem tě neznal a působila jsi na mně dost zbrkle a nevyzpytatelně, což jsi vzápětí dokonale potvrdila.”
“Omlouvám se, že jsem se nepřišla poradit, teď už s tím nic neudělám, ale všechno to bylo pro klan, chtěla jsem pomoct.”
“Omlouvám se, že jsem ti nevěřil.”
Usmáli se na sebe, on jako spokojená Smrt, ona jako obrázek z učebnice anatomie, působilo to trochu strašidelně.
“A jak už to u velkých náhod bývá, je to buď katastrofa, nebo gigantický úspěch, výjimečně máme co do činění s tím druhým.” Ahmed se chvíli odmlčel a bylo vidět, že i teď se zamýšlí nad novými rozměry strategické situace.
“Myslím, že to můžeme považovat za uzavřené. Ještě jednu věc bys měla vědět. Krom jiného jsem musel mírnit v rozmachu křižník Vultura připravený k okamžité válečné operaci kdekoli ve vesmíru. A nebyla to legrace, Vultura už není ta stará dobrá roztomilá Vultura, co zničila Maurenské kosmické síly, teď je to něco mnohem horšího. Zaplaťpánbu za Olsena, který Menrinka odradil od další ztřeštěnosti, ještě že členové klanu poslouchají svého vůdce.”
Láskyplný výraz v Lilině tváři se rozlil celou strohou místností.
“Běž si odpočinout. Čest a sílu.”
“Čest a sílu, plukovníku.”
Když se za Lili zavřely dveře, Ahmed mrzutě přehlédl hromady práce, které se mu hlásily na zobrazovačích a zavolal svého parťáka: “Řekl jsem jí všechno, co jsem měl na srdci, a zdá se, že to k ní dorazilo, tak už snad máš jenom volnou zábavu.”
“To jsem rád, opravdu nerad bych se s ní pouštěl do křížku.”
“Budeš překvapený, vypadá naprosto mírně.”
“Ohrozila věc klanu.”
“Máš pravdu, to je ono. Starej se o ni, je to nesmírná vzácnost. A nejen proto, že je to poslední, co z původních klanů zbylo.”
Lili se zamyšleně vydala základnou k bráně, kam si přivolala autonomní taxi. Nebezpečí, kterému vystavila ostatní, jí došlo v plném rozsahu. Mernink už jí řekl, že čeká, ale povídat si chtěl až osobně. Lehké prosklené autíčko ji vyhodilo v blýskavé nádheře centra Velkého přístavu, vešla do mrakodrapu U Svaté Dany, prošla halou, za kterou začínal nikdy neutuchající ruch komerční zóny s jejími obchody, restauracemi a zábavními podniky. Menrink miloval velkoměstský život a své bydlení si vybral tak, aby ho měl stále nadosah. S úsměvem si vzpoměla na večer, kdy Ahmedovi vyčítal, že mu při eskapádě s Rozražečem vysklil část “jeho” mrakodrapu. Bezkontaktně si přivolala VIP výtah a za chvíli ji zrcadlová kabina vyhodila v tiché vysokým kobercem pokryté chodbě.
Trošku nejistě vstoupila do bytu, voněla večeře, květiny, připravená koupel.
Pozdravili se a nevěděli jak začít. Lili mrzela její nedomyšlená eskapáda. V Menrinkovi se svářily protichůdné emoce, miloval ji, zlobil se na ni, bál se o ni, a nakonec zažil  pro sebe šokující okamžik, když ho Olsen vyzval, aby upustil od svého úmyslu vyrazit za ní s Vulturou, a on uznal, že by to bylo hloupost a že se nedá nic dělat…
Bratříčku, Lili by se zachovala stejně, já také, klan je důležitější než kterýkoli jeho člen.

Chvíli proti sobě s Lili stáli mlčky a pak jim došlo, že na vysvětlování bude později dost a dost času.
“Promiň,” řekla.
“Měl jsem o tebe strach,” udělal ten krátký, ale zásadní krok a objal ji.
“Připravil jsem se na tebe,” mávl neurčitě rukou po bytě.
“Děkuju, lásko,” byla pořád nesvá.
“Mimochodem, to je hodně agresivní peeling.”
Narážka ji konečně povzbudila a usmála se neponičenou polovinou tváře.
“Ještě ty začínej, jsem prostě trošku alergická na plazmové zbraně.”

LXIV: Incident v kavárně Tvrdý byznys

Rada žoldnéřů se rozhodla, že nebudou zatím podněcovat útok proti klanu. To rozhodnutí zdaleka nebylo jednomyslné.
Incident v kavárně Tvrdý byznys

Veřejnost zblblá seriály si obvykle představuje, že si implantací posilovačů koupíte bezpracnou sílu a obratnost. Opak je pravdou, posilovač se aktivuje jen při potřebě extrémního výkonu, nevydrží trvalý provoz, ten si táhnete sami. A když nepodstoupíte poimplantační výcvik, v lepším případě utrhnete pár klik a v horším někomu omylem při uvítání rozdrtíte ruku. Pokud to vezmete plně kybernetickou cestou, zase se lehce stane, že se není kam vrátit. Zkrátka pořád platí, že maso není prosto výhod.

blog Roberta Kellera

Jon Heřman vystoupil z pronajatého vozu a ten odjel v autonomním režimu zaparkovat. Přehlédl rušnou třídu, plnou dobře oblečených lidí, zdvihl hlavu a pokochal se nádherou organicky tvarovaných budov z pestrobarevného skla. Kolem se stranou čilé dopravy tiše na pojezdech šinulo nablýskané policejní vznášedlo. Představil si, jaké to je být policistou v tomhle spořádaném rajónu, musela to být dobrá práce, ale neměnil by.
Dnes potřeboval být inkognito, proto byl v civilním obleku a sám, bez svých strážců. Alespoň si vzal PDW, se zbraní se tady cítil trochu nepatřičně. Možná ho čeká tvrdý boj, ale kanony a plazmové vrhače budou dnes určitě mlčet, generál Perry, jeho přítel a dříve i mentor, si s ním dal schůzku. Bylo jasné, že důvodem je otázka klanů. Perrymu politika příměří a sledování nevyhovovala a nejspíš chce svému bývalému žákovi promlouvat do duše.
Kavárnu Tvrdý byznys měli v oblibě místní obchodníci, zřejmě i své jméno měla podle toho. Vstoupil do prostoru ovoněného kávou, sladkostmi, lehkým závanem kuřiva všeho druhu a samozřejmě kropem. Interiér byl zajímavě minimalistický, nohy židlí a stolků byly tak tenké, že se skoro ztrácely. Co šlo udělat, bylo průhledné, včetně krytů přístrojů na kávu a jiné nápoje, které okázale odhalovaly své mechanické vnitřnosti a umožňovaly zákazníkům nahlédnout do tajů přípravy a zkontrolovat dokonalou čistotu. Původní káva byla globálně stále nejpopulárnějším nápojem toho druhu, ale na mnoha planetách byly objeveny plodiny, ze kterých se daly připravovat horké povzbuzující nápoje, tady na Dálavě vedl krop.
Druhý generál tu ještě nebyl. Jon hledal místo v koutě, aby si mohli oba sednout zády ke zdi, ale musel vzít zavděk stolem, kde alespoň oba viděli na vchod. Sám si vybral místo, z kterého viděl všechny hosty. Kdo pozdě chodí…
Arnold Perry dorazil jen s mírným zpožděním. Jon pod přátelským přivítáním okamžitě vycítil nelibost. Těžko říct, co si starší velitel od schůzky vlastně sliboval. Znali se léta, takže Perry musel vědět, že s Jonovým názorem jen tak nepohne, ale možná přinesl něco zásadního. Perry začal: “Tvoje chování v Radě mě, nebudu chodit kolem horké kaše, fakt nasralo.”
Jon jen pokrčil rameny.
“Názory lidí se vyvíjejí, Arnolde, nakonec jsem se rozhodl, že do téhle války vstoupím, jen když si budu jistý, že droidi jsou opravdu naši nepřátelé.”
“Jone, takhle jen ztratíme čas a oni jsou každým dnem silnější.”
“A tohle mi začalo vadit, všichni plánujeme droidy zničit jen proto, že jsou možná každým dnem silnější.”
“Co to říkáš?! Tobě nestačí, co se stalo?! Stamiliony mrtvých a ty mi budeš tvrdit, že o nich nic nevíme?!!”
“Známe jen unijní propagandu. Staré unijní propagandě se obvykle smějeme, když ji vidíme někde na síti, ale když jde o droidy, najednou jí všichni věří.”
“Jone, takového tě neznám, tyhle řeči jako by nebyly z tvojí hlavy. Něco se ti stalo. Vydírají tě? Nabídli peníze a moc? Nebo ti assassinka Ardat vyšukala mozek z hlavy?”
Krátké hnutí v Jonově tváři starého lišáka upozornilo, že zasáhl.
“Takže za tebou poslali sladkou Lili Ardat. Muselo to být úžasné a dechberoucí, když ti svojí píčou kázala o lidskost a přátelství klanů. Zajdi si do baru U Komposťáka u hlavní skládky Velkého přístavu. A v té žumpě světa uvidíš, kde léta dělala striptérku a děvku. Dozvíš se, jak ze srandy zabíjela chlapy, se kterýma se vyspala. Máš štěstí, že jsi setkání s ní přežil, je to zrůda.”
Jon nebyl žádný začátečník, poznal, že Perry sice lecos ví, ale pálí naslepo.
“Arnolde, já nespím s žádnou Lili Ardat, abys mi o ní mohl brát iluze. Nicméně zaletět na Hallen je dobrý nápad. Zajdu si do baru u skládky a poptám se místních na klanovou assassinku, zřejmě to nebude až taková zrůda, když ji nechali léta žít mezi sebou. Najdu si droida Olsena a promluvím s ním. A pak si teprve o klanech znovu promluvíme my dva, Arnolde.”
“Tvůj přístup se mi nelíbí, Jone.”
“Vadí ti snad, že si chci věci ověřit osobně? Jestli jsou skrz naskrz zlí, přeci mě nedokáží přesvědčit.”
“Probůh, Jone… zrovna tobě snad nemusím vykládat, jak mocným nástrojem je manipulace! Myslím, že se šineš po šikmé ploše, dočista jsi zblbnul.”
“Právě kvůli manipulaci se nespokojím jen s jediným vysvětlením, tvým vysvětlením, Arnolde.”
“Počkej, my dva si přeci věříme. A dnes jsme se nepřišli štymovat, kdo je lepší, Jone, tady jde o lidi,” máchl neurčitě rukou kolem sebe, “o tohle všechno, co máme rádi!”
“Arnolde, až příliš často se stává, že když jde někomu o lidi, tak spousta lidí zbytečně umře. Proto si nenechám diktovat, kdo má být můj nepřítel, a rozhodnu si to sám.”
Chvíli se na sebe mlčky dívali. “Jone, to je tvé poslední slovo?”
“Ano, Arnolde, není to nic proti tobě nebo komukoli. Doufám, že se naše cesty nerozdělí. Já nejsem žádný zlý klanový agent, jaké si pořád vymýšlí Newell.”
“Vždycky jsi byl na vojáka moc velký idealista, ale nikdy bych nevěřil, že zrovna tobě takhle hrábne.” Obvykle energický Perry vypadal smutný a nesvůj. V jakési dimenzi pod světem cosi s puknutím povolilo a zhroutilo se. Jejich letitá spolupráce se chýlila k definitivnímu konci.
“Mýlíš se Jone, i když to tak nemyslíš, je to i proti mně, je to totiž proti všem. A už je to jen tvoje cesta, my dva si dál nemáme co říct.”
Perry se zvedl k odchodu: “Měj se.”
“Čest a sílu, Arnolde.”
Jon zůstal sedět, zamyšleně skloněný nad koláčem a velkým hrnkem kropu.
Tak, Lili, ani jsem se k vám nepřidal, ale už v tom jsme spolu, doufám, že jsi mně fakt jen nevyšukala ten mozek z hlavy, jak tak hezky říkal Arnold... I když, nebylo to špatný…
Jon se probíral vzpomínkami na své začátky, kdy si Perry oblíbil ztřeštěného poručíka s ještě teplým diplomem z akademie. Starší velitel si ho vyhlédl, dal mu důvěru a mnohé ho naučil, díky němu se z Jona stal opravdový důstojník. Jejich idylický vztah nakonec narušilo, že se Jon zařídil pro sebe, místo aby se stal Perryho nástupcem, ale přáteli zůstali. Přestože se rozcházeli v názorech, kdy Perry říkal o Jonovi, že je naivní, a Jon o Perrym, že je to starý pletichář, stejně spolu vycházeli dobře, až doteď. Takový konec Jona mrzel.
Z nostalgie ho náhle vytrhl pocit neurčitého ohrožení, následovaný zcela určitými signály z jeho senzorů. Byli tady! Assassini seděli mezi ostatními hosty. Byli dobří, velmi dobří, ale Jon Heřman byl extratřída, odchytil stíněnou komunikaci mezi zdánlivě obyčejnými hosty, viděl drobounké změny ve svalovém napětí, jak se připravují pozvednout zbraně a zaútočit na něho, zdánlivě utopeného v myšlenkách. Vnímal náznaky aktivovaných posilovačů... nebylo dál na co čekat.
Přejel kavárnu aktivním skenem a vyrval PDW zpod saka, rozezněla se typickým zvukem připomínajícím párané prostěradlo. Jeden, druhý, třetí, obličeje jim vybuchovaly zásahy. Byli oblečení jako všichni místní byznysmeni, ale Jon viděl skrze jejich kůži a přeludy maskovačů až ke zpevněným kostem. Bohužel, prvního assassina patnáct kulek z PDW rozhodilo asi tak na půl vteřiny. I další zasažení byli toliko krátce otřeseni. Rozmašírované obličeje z nich dělaly hororové postavy. Další tři muži vstávali a zvedali ruce s integrovanými zbraněmi. Jonovy senzory samy zúžily skenovací paprsek na útočníka s plazmovou zbraní. Poznal, jak je udělaný. Mikroraketa pod hlavní PDW sykla, zasáhla muže pod okraj pancéřovaného hrudního koše, uvnitř se stočila a odpálila druhou nálož směrem nahoru, kde tepalo zcela lidské srdce. Pulz energie z paže umírajího ještě prořízl vzduch a vypálil do stropu dýmající brázdu. Zbývajícím dvěma čerstvým nepřátelům Jon věnoval po dávce a ukazatel stavu zásobníku v jeho mysli se změnil z červeného na černý, bylo prázdno.
Skočil pozpátku k baru. Během letu se udála spousta věcí, odpálil druhou mikroraketu, udělal toliko díru do zdi, vyhodil prázdný zásobník a dostal výbojem elektronfluxu. Naštěstí jeho oblek poskytoval ochranu. Konečně zády smetl pyramidu šálků na pultě a dopadl za bar, oba číšníci a servírka už se kryli jako zkušení válečníci, naštěstí nikoho nezalehl. Nad nimi dávky kulek a proudy energie rozbíjely a odpařovaly designové vybavení. Přebil, zdvihl zbraň nad pult a mikroraketami zasáhl dva assassiny, co se za ním chystali poslat granáty, tím mu těžký kalibr došel. Přemístil se pod barem, znovu podržel PDW nad pultem a přehlédl podnik skrze její zaměřovač, jeden houževnatý granátník zásah přežil a chystal se dokonat své dílo. Půl zásobníku ho konečně neutralizovalo, pokropil kulkami interiér a donutil zbytek, aby se kryl. To, že bylo kolem spousta nezúčastněných ječících lidí, útočníkům dost pomáhalo. Zajel za pult a zarazil do zbraně svůj třetí a poslední zásobník, vypadalo to zle.   
A že je zle, bylo poznat i z terasy ve třicátém patře nedalekého kancelářského mrakodrapu.
“Střílejte, seržante!”
“Nemám jistý výstřel!”
“Dejte to sem!” Ahmed doslova vyrval sniperovi jeho dvoumetrovou pušku. Ve stoje si ji zasadil do ramene, dam-dam-dam, vystřihl si tři průstřely hlavy v čase 1,03 sec. Že je nemotorná zbraň určená pro střelbu vleže s dvounožkou, se k němu zjevně nedoneslo.
“Díky seržante,” šlehlo ironicky. V protikladu k ostrému tónu položil žoldnéř pušku jemně jako svátost.
“Ale…,” chtěl se začít ohrazovat kapitán policejní zásahové jednotky.
“Paragraf 6 o krajní nouzi -  jakožto nejlépe kvalifikovaný přítomný odstřelovač jsem se ujal provedení zásahu, abych ochránil zdraví a život Jona Heřmana. Formálně to vyřídíme u vás, zítra v devět třicet.” Námitky nebyly, žoldnéři se prakticky nedalo odmlouvat, a nejen kvůli závazným doporučením od Mezisvětového soudu, odsouhlasených ministerstvem.
Jon Heřman s úlevou přehlédl poslední tři útočníky, výkonná speciální puška transformovala jejich opancéřované hlavy v abstraktní fresky. Možná by je zvládl sám a možná taky ne. Měl štěstí, že někdo byl zjevně ve střehu.
Byla otázka, kdo je poslal, čekali na něho, a seznam lidí, kteří měli vědět o tomto setkání, byl velmi krátký, obsahoval jediného člověka. Tohle bys mi, Arnolde, přeci neudělal... Škála možností byla široká, Jon spíš odhadoval, že někdo vyhmátl jejich komunikaci, nebo je někde špeh. Ale ať už to byl kdokoli, mělo to logiku, o zbrojení Asociace se jedná zítra, a kdyby to proběhlo bez Jonova příspěvku, mohlo masivní hromadění sil v podstatě znamenat revizi včerejšího rozhodnutí o opatrném přístupu.
Podíval se na svůj místy zuhelnatělý, zdánlivě “obyčejný” luxusní oblek. Ve skutečnosti to byla nesmírně nákladná hi-tech ochrana schopná zadržet menší ráže, slabší eletronfluxy a rezonátory. Nyní bylo sako na vyhození, ale zachránilo mu život. Být tu Lili Ardat, je z něho živočišné uhlí, výboj z integrovaného klanového elektronfluxu by ochranou prošel, tím si byl jistý. Znovu si uvědomil, jak silný na něho Lili udělala dojem. Jako vždycky, osobní vazba je to, co člověka pohne k činům. Kvůli klanům vstoupil na tenký led.
Ze svého stanoviště měl Ahmed a muži ze zásahovky o kavárně a okolí dokonalý přehled. Vznášedla hlídky a vyšetřovatelů viděli už z dálky. V kavárně se lidé pomalu zvedali a rozhlíželi, zdálo se, že s výjimkou útočníků se nikomu nic vážnějšího nestalo. Těch pár raněných naříkalo a to je vždycky dobré znamení. Odstřelovač a pozorovatel začali balit.  Kapitán zásahovky a Ahmed Hikmat odcházeli k výtahům. Kapitán si ve vztahu k žoldnéři prošel fází opovržení z šaška nasazeného shora přes respekt k profesionálovi a nyní ke strachu z někoho, kdo ho nesrovnatelně převyšuje a současně příliš neuznává chyby. Protestoval, když žoldnéř proháněl jeho týmy po městě kvůli tajnému krytí žoldnéřského generála, a teď byl rád, že se mu nepovedlo své námitky prosadit. Hikmat věděl, co dělá. “Kapitáne, ta roztřesená zeleň, to má být odstřelovač policejní zásahovky?” Suchý lehce chraplavý hlas jako by vyprávěl o konci kariéry jednoho policisty.
“Má předepsaný výcvik,” pronesl kapitán neurčitě.
“Výborně, v tom případě jsme právě odhalili systémovou chybu, výcvik vašich odstřelovačů stojí za hovno. A náhled kapitánů místní zásahové jednotky na tento fakt je nulový.” Ahmed se usmál a s uspokojením zjišťoval, že sebedůvěra kapitána svižně padá k nule. Zaslouženě, Ahmed kvůli místním amatérům málem přišel o klíčového muže.
“Ale už se stalo, kapitáne, a vidím ve vás člověka přístupného změnám a zlepšením, takže k vám pošlu dva své instruktory, aby to srovnali. Úplně zdarma, jako laskavost za vaši vstřícnost. Důrazně doporučuji jim maximálně vycházet vstříc.” Ahmed měl rád, když se věci dělaly dobře, a byla to možnost, jak získat cenné kontakty.
“Děkuji, pane.” Kapitán čekal oficiální popotahování a nabídka podpory ho příjemně překvapila, žoldnéř určitě pošle muže, od kterých se bude co učit.
Od mrakodrapu ke kavárně to byla chvilka chůze. Ahmed se rozloučil s kapitánem a vstoupil dovnitř. Měl dekret vyšetřovatele ve věcech Mezihvězdné žoldnéřské, šéf zásahu jeho kompetenci uznal a Ahmed se mohl volně pohybovat po místě činu. Propletl se chaosem policistů, záchranářů a zmatených svědků atentátu, nakoukl na mrtvoly útočníků s vizáží tuctových makléřů. Totožnost se spíš nezjistí. Smutně se podíval na rozstřílené exkluzivní kávovary a vyrazil za generálem.
Jon Heřman byl nezraněný a právě se vybavoval s vyšetřovateli. Ahmed se díky svému oprávnění probil k němu.
“Dobrý den, dámy a pánové, jsem Ahmed Hikmat, zvláštní vyšetřovatel Mezisvětového soudu. Budu s vámi na tomto případu spolupracovat. Generál Heřman je po útoku na svůj život poněkud indisponován, a proto navrhuji jeho výpověď odložit na zítřek,” se svým neodolatelným úsměvem přehlédl přítomné, námitky opět nebyly.
“Generále, nerad bych se mýlil, souhlasíte s tímto postupem?”
“Ano, takhle to bude lepší, plukovníku.” Heřman souhlasil zdánlivě odtažitě, ale byl rád, že ho někdo vytáhl z palby otázek.
“Výborně, zvu vás na drink, mám pro vás společenské novinky z Hallenu, které vás přivedou na jiné myšlenky.”
“Nashledanou, sejdeme se všichni zítra v deset nula nula u vás,” rozloučil se Ahmed s příslušníky policie. S dotazem, zda čas vyhovuje, se Ahmed neobtěžoval. Oba žoldnéři odešli středem.
Venku je čekalo deset Varjagů, v lehkých zbrojích, ti, kdo zvedli hledí, vypadali dost zamračeně, přijeli dvěma pancéřovými auty a nad ulicí se vznášel sledovací dron. Oba žoldnéřští velitelé nasedli do vznášedla řízeného Hikmatovým čtyřrukým bodyguardem a přesunuli se do jiné čtvrti, kde si našli klidný bar. Varjagové hlídali okolí, aby tentokrát měli klid. Usadili se v odděleném boxu, Hikmatův bodyguard se tvářil dost dotčeně, když ho vykázali. “Nespustil bys nás ke slovu,” odbyl ho Ahmed. “Jak jste to poznal, veliteli?” zazubil se bodyguard a odpochodoval k baru, odkud se vzápětí ozval ruch čilé konverzace.
Ahmed si objednal nejstřelenější drink z nabídky kombinující ovoce, pálivá koření a několik druhů alkoholu, Jon temnou pálenku z místního obilí. Připili si a dali se do hovoru.
“Tak co je nového na Hallenu, plukovníku?”
“Ztratila se nám jedna sladká černovláska, mám důvody si myslet, že k vám zahořela silnou vášní.”
“Ano, je velmi vášnivá, ale jsem tady.”
“Slyšel jsem o vašem zranění, vy máte na ty atentáty štěstí.”
“Dnešní byl šestý, to mám z toho, že jsem muž pevných názorů,” Heřman se ušklíbnul, Ahmed zaznamenal, že je však navzdory situaci dobře naladěný.
“Generále, ani já, ani vůdce droidího klanu bychom na vás nikdy neposlali assassina. Pokud bychom na vás už zaútočili, tak jedině v bitvě.”
“Takže to byla její samostatná akce, to by lecos vysvětlilo. Ale mohu vás uklidnit, plukovníku, klanová bojovnice nejdřív vyjednávala a nepřátelství poctivě vyhlásila, zachovala se jako voják, ne jako assassin. Porušila lokální zákony, ale ty naše nepsané ne.”
“Co vím, její metody vyjednávání mohou být dost neortodoxní.”
“Ano, neortodoxní, to je trefné, nicméně já jsem s nimi neměl problém. Nakonec mě přesvědčila, že jsem se v otázce klanů zjevně unáhlil. Jsem proto znovu na začátku.” Ahmedovi spadl kámen ze srdce, tohle bylo těsné, stačilo málo a jejich pečlivě budovaná politická pozice šla pod kytičky.
“Jak vidíte, generále, už jen být neutrální v otázce klanů může být velmi náročné.”
“Ano, překvapilo mě to, velmi nepříjemně mě to překvapilo. Děkuji, že jste mě tak příkladně kryl.”
“To nestojí za řeč, byla to ukouzlující exkurze po vyhlídkách na město, ve společnosti družných příslušníků místní policie.”
Hlídal Heřmana hned od příletu na Dálavu, nejdřív se bál, že se objeví Lili. Pak se k němu. doneslo, že byl Heřman zraněn ještě před odletem na Dálavu, a nevěděl, zda to znamená konec klanové sestřičky. Po zasedání Rady vytušil, že Lili zřejmě dokázala nemožné, a hlídal Heřmana dál, tentokrát před radikálními odpůrci klanů. Bez masivní podpory místní policie by se mu to nikdy nemohlo povést. Sabotér to zařídil přes soudkyni Langmajerovou, ale jakým způsobem, bylo lépe nevědět.
“Mohu pro vás ještě něco udělat, generále?”
“Zprostředkovat mi setkání s droidím vůdcem a ukázat, kde je na Hallenu podnik U Komposťáka.”
“To nebude problém.”
Oba žoldnéři se uvolnili, začali nezávazně rozebírat nejprve situaci na Hallenu a pak obecné drby, došlo i na vylíčení Heřmanova střetu s Lili Ardat, o jejích vyjednávacích metodách však už nepadlo ani slovo. V dobré náladě se rozešli po několika hodinách.

LXIII: V radě žoldnéřů

Jon Heřman váhá zda podpořit klan... důkazy jsou nejasné, názory lidí se různí a zasedání Rady je tady.

V radě žoldnéřů

Nejděsivější vlastností klanů není jejich lstivost, krutost, nebo nenávist k lidskému rodu, ale nesmírná zručnost droidů. Představte si obyčejnou automatickou tužku, jak dlouho vám bude trvat, ji pochopit a replikovat? A většina našich autonomních strojů na tom není o moc lépe, mimo svou specializaci bývají zhusta bezradné, nechte válečný miniwalker uvařit míchaná vejce, docela se zasmějete, jak bude dlouho tápat, než ten jednoduchý postup zvládne v dobré kvalitě. Genocide droid problémy nemá, ovládá celé spektrum řemesel a technologií, je to pro něho stejně samozřejmé, jako pro nás dýchání, z ničeho postaví elektrárnu na zelené louce a neudělá při tom zbytečný pohyb.

Olivio Ljubičič : Zachování rodu ( interní publikace pro pastory Strážců lidí)

Jon Heřman smetl smítko z rukávu uniformy své jednotky, nikdy mu k srdci nepřirostla, považoval ji za poněkud operetní model a kde mohl, dával přednost klasickému obleku. Varjag na vycházce byl nepřehlédnutelný - krátký rudý kabát, vesta stejné barvy, nabíraná bílá košile, černé volné kalhoty, bytelné vysoké boty, a široký klobouk, Varjagové byli založeni na rozevlátém Bossenu. Jonovi vojáci narozdíl od svého velitele to oblečení rádi měli, navržené bylo dobře, evokovalo dobrodružství, dávné kavalíry a nepřekáželo vysokým kopům.
Za strohou halou následovaly ještě nevlídnější chodby, ústředí Mezihvězdné žoldnéřdské, se stěnami z hlazeného betonu, nízký čtvercový komplex připomínal zvenčí pevnost a zevnitř bludiště. Potkával všehochuť mužů a žen v civilním oblečení, uniforem bylo jen málo, v ústředí se zabývali hlavně úředničinou, zpravodajstvím, výzkumem a vývojem. Zabočil do užších chodeb vedlejšího křídla a náhle byl sám. Zasedačku Rady architekti umístili stranou veškerého ruchu, v orientačním systému chyběla a kolem byla poněkud obskurní pracoviště. Laboratoř mezní pevnosti, oddělení xenologie, vývoj polních dávek, Gianna Michael: masérka …Jon se zasmál, to poslední tady minule neviděl. Jak se zdá, práce v ústředí hodně přetěžuje záda. Konečně dorazil k neoznačeným dveřím, které vypadaly jako každé a vstoupil. Zasedačka nebyla veliká, přesně tak, aby se v ní sedm lidí cítilo dobře - podkovovitý stůl s integrovanými zobrazovači, proti němu samostatný pult velitele Asociace, zástavy významných jednotek kolem stěn, pohodlná křesla.
Jon se pozdravil s generály Ogatou a Chrabrym, oba byli ve střízlivých zelených uniformách Mezivhězdné Žoldnéřské Asociace, což paradoxně znamenalo, že vlastně nejsou žoldnéři v pravém slova smyslu. Vojáci podléhající přímo Asociaci se totiž pronajmout nedali, byli tady, aby organizovali a zaštiťovali ty skutečné nájemné vojáky.
Postupně se trousili další členové Rady, nenápadný plukovník Maine z Asociace byl současně profesorem politologie na akademii. Generál Fonseka přišel oblečený do noční modři, vlastnil vesmírný úderný svaz, místo očima se rozhlížel implantáty co vypadaly jako kusy obsidiánu a dýchalo z něho vakuum. Arnold Perry vrazil dovnitř jako velká voda a s každým prohodil pár zdvořilostních frází, místo saka k uniformě měl koženou bundu a pokuřoval doutník. S mírným zpožděním dorazil velitel Asociace, Generál Alexej Sokolov, starý veterán, co zažil ještě Malé války.
Rada byla volená a měla předepsané složení - tři žoldnéře, kteří vlastnili jednotku od síly pluku výše a tři libovolné žoldnéře, co podléhali přímo Asociaci, jestli to tak nebylo v okamžiku volby, museli ukončit jakékoli vlastní podnikání. Tahle šestice vybrala velitele převahou pěti hlasů ze šesti. Pokud to byl někdo z nich, šestice řadových členů Rada se doplnila další volbou.
Sokolov pozvedl velitelský palcát, Rada mu zasalutovala a jednání mohlo začít.
Začátek byla rutina, dvě obvinění z použití zakázaných zbraní se vyšetřováním nepotvrdila, jedno ano a na svět jménem Kapeta vyrazí dvojice fregat, která vykoná spravedlnost. Spor generála Locknesse se Sjednocenou soustavou Hallen o těžký bitevník typu Namoo vyřazený nad Maurenem dopadl pro Locknesse spíše špatně - ztrátou zadrženého stroje. Ačkoli by většina přítomných přála Locknessovi loď zpátky, zákony stály proti němu. Hallen vyplatí dohodnutou částku, protože převzal Maurenské závazky, což znamenalo i odměny a kompenzace žoldnéřům, jenž stáli proti Hallenu. Lockness bude tratit.
A pak přišlo to, díky čemu tohle sektání nebyla příjemná společenská událost,Sokolov promluvil k Radě: ”Asi víte, co je hlavním bodem dnešního programu, musíme se postavit ke zprávám o návratu drodího klanu. Za sebe musím říci, že zatím nikdy jsem se nepotkal s něčím o čem by lidé hovořili s takovou jistotou, ale každý úplně jinak. Rozvědka Asociace bohužel selhala a přinesla jen zvěsti, jaké si každý může najít na síti.”
Temperamentní Ogata se zazubil: “Máte štěstí, veliteli, že tohle nezkoušíte v parlamentu, když to dal Jones do programu jednání, smáli se mu v novinách ještě týden, veřejnost nevěří na droidy, má je za spikleneckou fámu.”
Odpověděl Perry: “Většina lidí uznává fakt, že klanoví droidi jsou hroznou pro pro lidský vesmír, jen zatím nechápou, že se vrací. Když přineseme kvalitní důkazy, Dálava poskytne podporu, mají množství starých unijních tehchnologií. A se Síriem můžeme počítat úplně automaticky.”
Rada definitivně zpozorněla. Jon se na ně díval, všichni se začínali tvářit ustaraně, jen Fonseka vypadal pořád jako kus šutru. Bylo jasné že se nechystá nějaká banalita, co se bude dobře vyjímat v zápisu. Arnold ví, má nalejvárnu od Newella, jenže Strážci se svojí paranoiou opakovaně zkompromitovali, tak je to nepředatelné. Ostatní váhají, zaútočit na klany by znamenalo zaútočit zákeřně, bez vyhlášení, jinak to nemá proti droidům cenu, i když budeme mít stopovače, stejně bude nesmírně těžké je ulovit všechny. Bojí se, co by to udělalo s rovnováhou sil. Ve vesmíru je spousta křivd, je jako napnutá pružina, jako postavené domino a nespravedlivý úder na Hallen by bylo to ťuknutí do západky, ta první dominová kostka, začalo by další kolo zkázy, Dálava, Germánie, Tien… mocné světy si myslí, že ony by to zvládly, že odolají a podmaní si ostatní, každý už má domluvené spojence a věří, že by dal dohromady tu rozhodující koalici, jenomže dokud žoldnéři drží pohromadě, nemají šanci.
Sokolov pokračoval: “Nejvíce se otázkou existence klanu zabývali přímí účastníci Maurenského konflitku, generála Locknesse jsem kontaktoval osobně a žádné důkazy existence klanu nemá. Jeho hlášení máte ve svých dokumentach. Generále Perry? “
“Již jsem dodal podklady od Newella, ředitele maurenské Vnější služby.”
“Ano myslím, že jsme se prostudovali všichni. Pokud mohu mluvit za sebe, mají dvě vady. Vnější služba se sice zjevně potýkala s nezvyklým až bizarním druhem nepřátelské infiltrace, ale nezachytila jediného droida. Všechno ostatní je na úrovni dohadů, jsou to deriváty vesmírné legendy o posledním droidovi a pevnosti Jeronýma Dorseye. A druhou a zásadní vadou tohoto materiálu je, že Newell je sice vynikající manažer, zpravodaj, informatik a bojovník, ale také vyléčený paranoidní schizofrenik. ”
“Je to víc jak deset let a pořád s tím někdo tluče kolem sebe, schiozofrenie je dobře léčitelná choroba a procento recidiv je nižší, než procento nových případů v populaci, sakra,” rozhořčil se Perry.
“Jsem dalek kohokoli shazovat takto prvoplánovým způsobem, ale nemůžu si nevšimnout, že to byly i jím rozpoutané čistky, co potopily Mauren.”
“Generále Heřmane, vím že jste se věcí zabýval také nicméně zatím jsme od vás neviděli žádnou zprávu.”
Jsem připravený, záznamy z certifikovaných kamer, skeny Olsena Gilberta, důkazy o klanových technologiích v Hallenské vesmírné flotile, analýzy mozků klanových přeměněnců od biotechnologů z Eunekty.
Stačí předložit, co mám a všem tady se uleví, náhle to bude úplně jasné, Mezihvězdná žoldnéřská, Dálava a Sírius, vyčistíme vesmír od droidího nebezpečí v jednotném šiku a vesmír nám zatleská.
Rozvážně pozvedl pomyslnou sekeru a zaťal ji do svého světa dohod, sfér zájmů a zisků.
“Má pátrání nepřinesla seriozní důkazy účasti klanu v konflitku Hallen - Mauren. Navíc z mých analýz historie drodiích klanů nevyplývá, že případný nový klan se nutně bude snažit o programový útok proti lidským státům. Jinými slovy útočili bychom proti někomu, jehož zájmy neznáme a u koho nevíme ani jestli vůbec existuje.”
Perrymu bezmála spadla čelist: “Naznačoval jsi něco jiného.”
“Mýlil jsem se. Nepřiznává se mi to snadno, ale nakrmili mně blbostma.” Jon lehce rozhodil rukama a svou rozladěnost vůbec nemusel hrát, tohle nemuselo dopadnout dobře.
“Takže máme zoufalý nedostatek informací a současně asi všichni cítí že poslední událoslti nejsou úplně normální,” okomentoval to Fonseka
“Uděláme pořádný průzkum a to hlavně letových tras a zaútočíme na Hallen a vzdálené základny současně, důvod najdeme vždycky,” prohlásil Perry.
Slovo si vzal Sokolov: “Není moudré zbrkle udeřit na Hallen. Ať si o tom myslíme, co chceme, velká část našeho úspěchu je podmíněna tím, že dodržujeme pravidla. Pro vás je to možná jen byznysplán, ale pro ty venku ne, v jejich očích jsme čestní a odvážní bojovníci. I proto má pouhé prohlášení Rady moc utišovat i rozpoutávat války. Proto mají žoldnéři prestiž, jako nikdy v lidských dějinách. Když tu reputaci ztratíme, všechno co se vybudovalo od Malých válek půjde k čertu.”
“Ale my nemůžeme čekat. Jakmile se klan dostane mezi lidi, je konec! Nejdřív nabídnou prospěch pak rozdělí společnost, infiltrují svými zplozenci a přeměněnci a co zbyde smetou silou. My máme jedinou šanci, zničit to v zárodku!” Perry se začínal zlobit, narazil tam, kde čekal jen formalitu a kde mu vše připadalo naprosto jasné.
“Bezdůvodný úder na Hallen, nebo úder na droidí klan, který není nepřátelský, oboje destabilizuje vesmír nadlouho, tohle já nechci.” Mírnil ho Jon.
„Vždyť je to naprosto jasné, copak to nevidíte?!“ Perry přešel křiku.
„A co mám vidět? Že se na Maurenu našly jen mrtvoly lidí a jen vraky lidských strojů? Že jediná zjištěná klanová technologie byla na Vultuře, kam ji instalovali sami Maurenští? Kde máte droidy bojující za Hallen?!“ Fonseka začal klidně ale i on překvapivě nakonec zvýšil hlas.
„Vultura a infiltrace Maurenu to jsou přece jasné důkazy přítomnosti klanu!“ zapojil se do sporu Chrabry.
„Výborně, a klan donutil maurenské přestavět Vulturu, opravdu závěr hodný génia. Ono to spíš bude tak, že si maurenští vymýšlí neporazitelného nepřítele, aby nemuseli přiznat, jací jsou ubozí packalové,“ ani Maine nezůstal stranou.
“Co jste zač, milovníci plecháčů ?” Ogata sice neměl žádné arguemtny ale stranu si vybral jednoznačně, vypukla mela.
Sokolov sledoval křičící důstojníky, tohle bylo do morku kostí, nebyla to běžná hádka jakých si tady odbyli spoustu, přestal pozorně poslouchat, hlasy k němu doléhaly zdálky, na okamžik složil hlavu do dlaní, tohle bylo přesně to, čeho se nechtěl dožít, rada byla rozdělena, hrozilo, že moc Mezihvězdné žoldnéřské se rozplyne.
“To chcete kvůli fantasmagorii roztrhat vesmír na kusy?”..“Ty fantasmagorie už jednou zachránily lidstvo, kdy vy přizdisráči uvěříte? Až vám budou droidi bušit na dveře?”...“Dobudeme Hallen a najdeme hovno, co pak? Řekneme: Ó pardon, my jsme se spletli?”...“Nebyl by to první zbytečně dobytý svět, jistota za to stojí.”...“V tom případě přijmu kontrakt od Hallenu!”...“Ty jsi se dočista zbláznil!”
Fonsekovo prohlášení o podpoře Hallenu už bylo za hranou a Chrabry vypadal, že snad odněkud vyčaruje PDW. Čas na na odventilování emocí byl u konce.
“DOST!” šlehl místností příkaz podpořený úderem koncem násady palcátu o stůl. Sokolov energickým pohledem přehlédl členy rady, seděl už zase vzpřímeně a důstojně držel rituální zbraň. “Dost! Nebo budete běhat kolem baráku jako opičáci z příjimače!”
Nebyla to planá výhružka, velitel Asociace na to kompetenci měl a Sokolovův předchůdce to skutečně udělal. Všichni ztichli a poslouchali co velitel řekne.
“Chápu obavy z droidů, já je mám také, ale prohlášení o nutnosti okamžitého zničení jsou demagogie, protože neobsahují žádnou alternativu. To nelze akceptovat! Generále Heřmane předložte svůj návrh řešení situace.”
“Navrhuji tajně jednat s Hikmatem a Bockem a dotlačit je k vysvětlení situace. Jejich dosavatní pověst je dobrá a pokud Bezejmenní existují, oni dva jsou jejich spojenci. Pokud je klan přítomen pak se s ním setkáme, i Unie přece nějaký čas s klany vycházela, je to derivát lidské civilizace možná výbojné, ale nejsou to démoni z pekla.”
Lili, možná jsi klanová assassinka, znásilnila jsi mně a málem zabila. Jenže jsi taky podivně čistá duše, tvoje raněné oči, když jsem ti vmetl, že jsi jen nástroj, zmatek když jsi mě nedokázala dorazit, tvoje prosby a úplně maličký kousek místa v tvém srdci, minimálně ty si svoji šanci zasloužíš.
Žoldnéři mlčeli, ale napětí vůbec nezmizelo. Bylo na Sokolovovi co dál, Rada stále někde na půl cesty mezi vojenským štábem a demokratickou institucí, sice se hlasovalo ale velitel řídil jednání Rady a tak měl v rukou nemálo moci.
“Budeme hlasovat o přijetí návrhu generála Heřmana.” Sokolov položil palcát na stůl. “Kdo je pro, na můj povel, teď,” zavelel, aby všichni zvedli paže ve stejný okamžik.
“Čtyři pro.”
Zdržení se hlasování v Radě neexistovalo. Zastánci okamžitého úderu výsledek nekomentovali. Ogata se jízlivě ušklíbl, Chrabry vypadal zamyšleně. Perry odhodil pad před sebe na stůl, zapadl do zády do opěradla a pohledem probodl Jona. Bylo obdivuhodné, jak Arnold Perry snadno přecházel mezi výrazem dobrotivého strejce a nelítostného vůdce nájezníků.
Sokolov znova promluvil: “Pověřuji generála Heřmana, aby zajistil tajné jednání s představiteli Hallenu. Dále považuji za nutné rozhodnout o případných přípravách na konflikt, o jejich rozsahu a načasování. To probereme pozítří ráno. Zkuste omezit tradiční handlování a soustředit se na hlavní cíle naší asociace - stabilitu, právo a obchod. Končím setkání Rady. Čest a sílu.“
Sokolov rozhodl dvojznačně, sice zatím neproběhne žádný náhlý přepad, ale současně otevřel otázku vytvoření hotovosti a dal všem čas na rozmyšlenou. A hotovost Mezihvězdné Žoldnéřské bývala síla dimenzovaná na ničení celých světů. Bylo vidět, jak zastánci útoku ožili. Sokolov udržel radu pohromadě a kryl se proti případným obviněním z předpojatosti, pro obojí měl pádné důvody…
Žoldnéři odcházeli z jednací místnosti, nikdo nemluvil, všichni byli znepokojení z problému, který ohrožoval jejich zaběhlý svět.
Jon se pohledem setkal se Sokolovem a ten výraz “proč zrovna já musím řešit takové sračky” mu připomenul prvního důstojníka ze Shivy, který rád nadával na nespravedlivý osud. Jon se necítil dobře, hlodaly v něm pochybnosti, znal členy rady a čekal daleko tvrdší až beznadějný průběh. Jako by v pozadí byla ještě nějaká další síla, něco co pomáhá klanu. Představil si Lili Ardat, jak navštěvuje další důstojníky a přesvědčuje je svýma elektrizujícíma rukama. Snad nikdy zatím nerohodoval tolik podle tak mála. Zaťal zuby, nevěděl, jestli mu víc vadí, že může způsobit zkázu lidské rasy, nebo to že by mohl být užitečným idiotem. Zdánlivě byl stále čas přijít s důkazy, ale to by vyvolalo podezření z dvojí hry, z handlování s klanem a to se v Radě neodpouštělo. V podstatě koupil jednosměrnou jízdenku.
Poslal vzkaz své známosti Lucy, jestli náhodou nemá čas už dnes večer… Měla a také měla slabost pro raněné válečníky a úžasné spodní prádlo.

XIII: Vojáci štěstěny XIV: Nový směr

Stanice žila aktivitou, jak to bylo bez posádky jenom možné. Roboty prováděly nezbytné opravy, ale většina práce se stejně bez posádky neobejde, ti budou mít po dovolené radost.
Dron přitáhl do doků opuštěnou Mantu, pracovní drony a autonomní lodě pročesávaly bitevní prostor a sbíraly vše, co mohlo mít hodnotu. Společnými silami hackli žoldnéřskou fregatu "Štísko" zasaženou neutronovým proudem a také ji nechali přitáhnout.  Nic neshořelo, protože prostory fregaty byly před bojem vyplněny inertní atmosférou, neutrony samozřejmě poškodily řadu částí fregaty a stroj bude potřebovat některé opravy a hlavně celkovou revizi, ale jeho vrácení do boje nebude drahé.
Inspekce na palubě Štístka, ovšem nebyla pro slabé povahy, neutrony ponechaly posádku v různém stadiu od rozprsknutí, přes jemné provaření až po naprosto čisté zabití.   Ahmed považoval takové výjevy za všední kolorit práce vojenského profesionála. Luka sice taky viděla hodně, ale zohavená mrtvola drobné žoldnéřky s blonďatým copem si našla cestu do její mysli a zasekla se tam jako zahnutý trn.
"No jo tobě se to směje" Okomentovala široce se zubící zbytek obličeje beze rtů a bez vypařených očí. "Tebe už nikdy nic bolet nebude." Nebylo potřeba moc a mohla dopadnout podobně.
Při vyklízení Štístka ocenili mechanizaci snad ještě víc, než při opravách zevně stanice.
Za vydatné pomoci strojů mrtvé z fregaty i z volného vesmíru shromáždili na palubě náklaďáku, identifikovali koho šlo a vypracovali seznam.
Náklaďák letěl po sestupné dráze k plynnému obrovi. V nákladovém prostoru, čelem k řadám rakví stáli Luka s Ahmedem ve skafandrech,  Luka byla kvalitně zásobena a zjevně připravená na všechno. Každá rakev byla zabalená do univerzálně platné zelené žoldnéřské vlajky se symboly zkřížených mečů, přilby a trojicí hracích kostek , vojáci štěstěny...
Vrata se otevřela a odhalila výhled na rozzářené panorama obří planety s kde se žluť střídala s rudými pruhy a víry. Nad horizontem vycházel modrozelený měsíc. Umělá gravitace byla vypnuta. Luka s Ahmedem se vypjali a zasalutovali, držely je magnetické podrážky. Motory náklaďáku daly minimální tah a všech čtyřicet šest rakví pomalu vyplulo z nákladového prostoru, budou pokračovat po sestupné dráze do atmosféry planety. Dron vlekoucí natavený vrak druhé fregaty odhodil tu hromadnou hrobku její posádky po stejné dráze. Salutovali vzdalujícím se mrtvým. Rituály jsou potřeba.
Lidé pořád umírají ve válkách. Dokonce i v době kdy války kompletně mohou vést stroje, je stále dost vojáků. Proč, o tom se často diskutovalo. Zdánlivě byl důvod jasný, stroje jsou prostě drahé, udržet v poli miniwalker stojí více práce a materiálu, než udržet v poli vojáka v těžké zbroji a udělají toho podobně. Hodně se argumentovalo, že lidští bojovníci jsou kreativní a dokáží stroje přechytračit, ale to platilo jen pro naprostou menšinu. Ahmed dobře věděl, že hodně lidí naopak v bojovém stresu mívá problém zvládnout i jednoduché věci. Lidé se sami tlačili na místa, kde by mohly být stroje, možná pro peníze. Ale Ahmed si myslel, že je to tak, protože je válčení baví.
Rakve přestaly být vidět pouhým okem. Vrata se zavírala, svěsili ruce. Záznamy a seznam padlých Luka pošle žoldnéřské společnosti. Bude to vnímáno jako vstřícné gesto. Meltzer sice porušil válečné zvyklosti, ale přepad stanice také nebyl úplně podle regulí. To pak snadno někomu ujedou nervy,  věděli to všichni, nikdo nebude nic řešit.
Vrata se dovřela, hledí skafandrů v šeru sama zprůhledněla. Ahmed mrkl na Luku, kousala si spodní ret a po tvářích jí tekly slzy. Tušil, co se stalo, ta mrtvola s copem, stačilo si představit, jak se žoldnéřka stará o svou hřívu a pak si pečlivě zaplétá vlasy s pestrobarevnými šňůrami. Taková drobnost snadno pronikne obranou vybudovanou proti hrůzám války. Luka uvnitř nebyla vyhořelá nebo krutá, začalo jí mrtvých být docela obyčejně líto. Nevšimla si, že se dívá, Ahmed se mohl tvářit, že je zamyšlený a nic neviděl.
Potom co bylo všechno hotové, seděli s Lukou nad lahví vína v její kabině. Když probrali věcná témata kolem úklidu po bitvě a Ahmed jí dovyprávěl o jejich honu za Genocide droidem, začalo se mezi ně vkrádat mlčení.
"Málem mi zničili stanici." Luka schválně trochu kňourala.
Ahmed stál před dvěma problémy, jednak nesnášel, když jsou jeho spojenci proti své vůli zatažení do jeho průšvihů a jednak Luka zjevně nebyla ve své kůži.
"Neboj škody ti určitě nahradím." S prvním problémem si poradil snadno, dál moc nevěděl, nepoznal jestli se na něho zlobí, nebo ne.
Naštěstí to Luka začala řešit za něho. Přešla k němu a obkročmo se mu posadila na klín, zjevně se na něho nezlobila.
"Obchod vždycky až na prvním místě, že jo." A byl v tom smutek. "Ale na ten nemysli, kořist je veliká, vydělám."Sepjala mu ruce za krkem a pokračovala.
"Víš, já mám docela dost bojových letů, ale ten raketový nálet byl za hranou. Když kolem vybuchovaly moje drony, došlo mi jak to přijde snadno, že já můžu být další na řadě." Zlehka ji objal
"Ahmede ty jsi měl u Endurance hodně namále, viděla jsem to na telemetrii od Rozražeče."
"Maximálně desetina vteřiny navíc v tom paprsku a vypařím se i s lodí."
"Ale ty ses asi jako vždycky nebál. Na co jsi myslel?"
Ženy a jejich na co jsi myslel...
"Útočil jsem, tak jsem samozřejmě myslel na stroj, ale taky na tebe Luko."
Luka se rozesmála. "Ty mi kecáš, ty mi strašně kecáš."
"Opravdu jsem na tebe myslel."
Luka se chichotala a prohrabovala kratičkého ježečka. "Kecáš mi, vždyť tě znám, jen se snažíš mi udělat radost. Tak schválně, jak dlouho jsi tam na mě myslel?"
"Asi tě zklamu, ale jen okamžik."
Ahmed tím vyvolal další záchvat smíchu. "Ty mi Ahmede nejen kecáš, ty to ještě děláš tak, aby se tomu dalo věřit, přičtu ti to k tíži."
Luka se přilísala a opatrně zkoušela, co si může dovolit. Chtěla by mít tu neuvěřitelnou vyrovnanost a odvahu. Nesnažil se jí nic dokazovat, ničeho se nebál. A hlavně, nebál se Luky. Dokázala ho jen znejistět a to jí připadalo roztomilé.
"To s Endurance bylo úžasný." Zašeptala mu horce do ucha a políbila ho.
"Ty jsi úžasný." Zvrátila hlavu, nastavila krk k polibku a bylo jí vyhověno.
 Ahmed ji vzal do náruče, lehce jako malou holku. Uvědomila si, že teď nemusí nic řídit, nemusí napínat vůli a nemusí se ani křečovitě držet, aby nespadla. Uvolnila se, už si ani nepamatovala, kdy byla naposledy tak bez starostí. Přistání na posteli proběhlo hladce.
"Masáž?"Dostala nabídku. "Ani ne." Usmála se. Úžasné, někdo se o ni stará! 
První lehké, ale vzrušující doteky rukou, schopných trhat lidi na kusy, z ní vytahovaly únavu a prožitý strach, svět kolem se rozplynul.

 

XIV: Nový směr

 

Luka vložila své oprávnění a podruhé v životě vstoupila do počítačového centra Rozražeče. Na poměry bitevníku byla podélná místnost velmi prostorná a uspořádaná. Stěny sestávaly ze servisních dveří a za nimi byl vlastní hardware, v pravidelných rozestupech stály malé ovládací pultíky, jejichž nohy se ježily konektory a vodiči. Celou kratší stěnu proti dveřím zabíral přístup k hlavní řídící jednotce, zbytek prostoru nechali konstruktéři pro doplňky a pozdější majitelé toho bohatě využili. Záložní řídící jednotka byla pod podlahou můstku, dokázala sama řídit loď, ale jen s ní by se stroj choval schematicky. Meltzera bylo třeba hledat zde.

Ten, kdo se dříve o počítačové centrum staral, pokryl stěny schématy zapojení a komentáři, některá schémata byla kreslena ručně a popsána krasopisným až písmomalířským písmem. Když zde Luka byla poprvé, usoudila, že tak dokonale zařízené místo další servis nepotřebuje a dále počítače ovládala jen na dálku.

Procházela nápisy na jednotlivých blocích, "Strategický expertní systém", "Blok pro postprocesing senzorických dat"..., trochu ji zamrazilo při pohledu na jeden z nápisů na hlavní jednotce: "Systém pro řízení a kontrolu úvahových procesů – PENDULUM."

Konečně došla k nápisu "Asociační blok pro alternativní řešení", otevřela servisní dveře, za nimi stálo elegantní těleso o velikosti vany. Nápisům vyraženým do dokonale opracovaného pancíře vévodilo:

Třída TEKUMSEH

DB 264 univerzální řídící jednotka droida

No. Y-4935

vyrobila Battle Drone inc. 24.7. 4467 starého letopočtu.

tovární nastavení: BLANK

kontroloval J. Kurma

Ještě pro jistotu zkontrolovala dva jiné kandidáty, ale tam našla elektroniku nijak neobvyklou. Tajemství Meltzera bylo nejspíše vyřešeno.

Luka si dávala dohromady, co se asi stalo. Někdo, nejspíše sám Meltzer, do Rozražeče namontoval droidí mozek, aby podporoval hlavní řídící jednotku a pilota, aby se stroj choval více kreativně a lépe improvizoval. Použil úplně prázdné zařízení, které se postupně mělo adaptovat na bitevník a jeho provoz. Měla vzniknout nelidská bystrá mysl nadšená plněním úkolů a krásami vesmíru. Něco se zjevně pokazilo.

V Meltzerově době byly už výrobky Battle Drone staré artefakty. Meltzer buď zařízení nezapojil úplně správně, nebo prostě neznal jeho vlastnosti. Jednotka se ujala úkolu po svém, převzala nejlepší dostupný způsob vedení Rozražeče a nejlépe to dělal Meltzer, který spousty času trávil rozpuštěný ve svém stroji. Jednotka si tedy nevytvářela vlastní osobnost, ale převzala mysl samotného Meltzera a udělala to s precizností vlastní řadě DB. Luka se dívala na jednu z předzvěstí třídy Genocide, osídlenou myslí dávno mrtvého člověka.

Položila ruku na stříbřitý pancíř. "Jsi starý prevít, ale já tě vlastně chápu, všechny ty roky, co tady trčíš... Ale myslím, že Menrink, ten ti to nikdy nezapomene."

***

Menrink se probudil, cítil se otupělý a utahaný, ale jinak obstojně. Jenom nesměl ani pomyslet na jistý zvuk, to se mu potom svíral žaludek. Nahodil svou odstavenou elektronickou výbavu, udělal nejrůznější testy a zařadil se do stavu více méně zdravých. Bezkontaktně se napojil na systémy stanice a oslovil Luku se žádostí něco zjistit v databázích Rozražeče. Luka mu to posvětila s výhradou, že pokud si s Rozražečem bude povídat přes jakýkoli implantát, tak ho osobně vykope ze stanice.

Menrink vyrazil k doku, na kovových podlahách našlapoval obzvláště opatrně, protože jakýkoli kovový úder mu připomněl děs kontaktu s pendulem.

Luku potkal v překladišti, vycházela ze spojovacího tunelu, nesla cívku, z níž se odvíjely poslední metry datového kabelu a prozpěvovala si beze slov, zacvakla konektor do vnitřních rozvodů, zjevně ráda, že jí kabel vystačil a nemusí se táhnout pro další.

Od prvního setkání ji považoval za zvláštně, trochu drsně krásnou, ale dnes s výrazným nalíčením a vlasy natuženými do zdánlivě neuspořádaného účesu mu poněkud vyrazila dech, jakkoli nebyla zrovna jeho typ. Královna dobrodruhů a pašeráků.

Tiše hvízdl. "Ahoj, Luko, vidím, že si dneska hraješ na dámičku."

"Ahoj, jak se ti líbí moje elektrikářská kombinéza?" Ukázala na dotyčný kus oděvu ujetě pokreslený malými blesky.

"Máš v tom hezký zadek, Luko."

"Ty víš, jak potěšit srdce ženy. Jak je, Menrinku, vyspal ses z toho?"

"Celkem ano, jen asi nějaký čas nebudu vyhledávat koncerty bubeníků."

"Chyba, droidi Genocide z nějakého důvodu bubnování milují."

Menrink zabloudil pohledem ke kabelu. "Vidím, že se chystáš podniknout něco s Meltzerem."

"Ano našla jsem ho, bydlí v jednotce řady DB, originál Battle Drone. Zkusím ho najmout."

"Aby ti řídil Rozražeče? Je sice vynikající, ale myslím dost hazard."

"Myslím, že se dohodneme," usmála se sebejistě Luka. Menrink si vzpomněl, jak říkala, že při připojení na bitevník, narozdíl od ostatních, nikdy problémy neměla. Logicky čekala, že jí Meltzer půjde na ruku.

"A když se nedohodnete, smažeš ho?" Starší typy ze série DB se daly vymazat...

"Nazývej věci správně, Menrinku, mysl obsažená v tomhle zařízení je z podstaty stejně živá jako ty nebo já." Luka byla vážná. "Takže ho samozřejmě zabiju." Rysy jí ztvrdly, hlas se snížil, byl v tom současně smutek a současně zavrčení pumy. Menrinka náhlá změna zaskočila, Lučina duše byla zjevně komplikovaná...

Luka si jeho výraz vyložila špatně. "Ne, ty máš taky slabost pro toho suchara, tak to už jsme dva." Jemně mu prohrábla vlasy. Menrink ji při tom nechal.

"Já myslím, že Meltzer nebude chtít moc, nejspíš jen vést a starat se o stroj, který pochopitelně považuje za svůj."

"Je fakt, že po všech těch letech je dědek pozoruhodně konzistentní a čiperný," ušklíbl se Menrink.

"To je samozřejmě tou jednotkou, je určená k řízení válečného stroje, nikoli k simulaci hysterických záchvatů."

Menrink se zazubil. "Zato simulace vyschlých zakyslíků té jednotce jde sakra dobře." S Lučiným závěrem ovšem souhlasil.

Luka přemýšlela, kdo je to Meltzer z Rozražeče, nemůže to být samozřejmě původní člověk, bude mu jen podobný a ovlivněný strukturou jednotky, která je podstatně jiná než lidský mozek. Zjevně má ale pocit vlastní kontinuity.

"Menrinku, jdu na to a chci na to být sama." Znovu závan té druhé Luky, která velí stanici, Luky, která obchoduje se smrtí. Kývli na sebe a odcházela, Menrink sledoval, jak jí to sluší v upnuté kombinéze. Otočila se, zachytila jeho pohled, zazubila se a rozvlnila se o poznání víc.

"Je nabitá jak plasmová mřížka, to jsem zvědavý, jak bude vypadat Ahmed," řekl si pro sebe Menrink a vyrazil kutat v databázích Rozražeče.

Sešli se na pozdním obědě. Ahmed vypadal stejně smrtkovitě jako vždycky. Na obličeji měl šmouhy od mazadel, jak se celý den rýpal v rozbitých miniwalkerech.

Luka zářila, na nevyřčenou Menrinkovu otázku zvedla palec. "Bude to chtít ještě dost práce, než se to celé odladí. Ale z Rozražeče bude válečný droid, a to takový, že pěkný atyp. Meltzer mě má rád, ani se netváří moc nakysle, když se se mnou baví. Vlastně mi skoro vyznal lásku."

Luka vypadala jako dítě v hračkářství.

"Taky chválil tebe, Menrinku, prý jsi vynikající pilot, i když v taktice máš co dohánět. Něco po tobě zůstalo v pomocných kreativních blocích, řídící jednotka sice osobnost mít nemůže, ale teď má podle Meltzera konečně šmrnc."

"To, že na mě poštval pendulum, lichotkama zahladí těžko," poznamenal lehce vztekle Menrink.

"Jo, málem bych zapomněla. Vzkazuje, že si to nemáš brát osobně," pronesla Luka se svým nejnevinnějším obličejem.

"Zmetek. A ty mu fandíš, určitě by ti vůbec nevadilo, kdyby ze mě byl slintající katatonik připojený k Rozražeči do konce svých dní."

"Výrazně bys navýšil jeho výkony, o tom není pochyb." smála se Luka.

"Menrinku, už se stalo a dobře to dopadlo. Kdybys tam byl chycený jako on, taky nebudeš váhat vymydlit mozek komukoli. A, ano, samozřejmě je to zmetek."

"Máš pravdu, Luko, a to mě dost sere," Menrink se snažil udržet si své spravedlivé rozhořčení, ale nakonec se rozesmál taky.

Automat vydal slušné rizoto, špatný čaj a zničující džus "žluťák". Kvůli útoku ztratili většinu vody, recyklace byla poškozená, voda byla sice nezávadná, ale začala mít strašlivou pachuť s nádechem zkažených vajec.

"Vědět to, tak Smithe zabiju," zdánlivě asketický Ahmed měl celkem vybrané chutě. Nakonec Luka nechala robotem dovést kanystr vody z nouzových rezerv.

Po jídle přišel čas nad sklenkou pálenky probrat Menrinkův pokrok při pátrání po Genocide droidech.

"Je to pouhá šance, stopa, nic víc," zahájil nijak optimisticky a aktivoval projektor ve stole.

"Tohle je kus mého záznamu z prohlídky Williho farmy." Zobrazil se vnitřek garáže, starý traktor, kombajn, náklaďáček a pár dalších kolových vozidel. Cihlové stěny ověšené potřebnými i nepotřebnými věcmi. Záběr se zastavil na věšáčku s řadou klíčů od vozidel, byly tam mechanické i elektronické, nad každým popiska, k čemu patří.

"Druhý zleva," řekl Menrink.

"Vidím klíč od obstarožního traktoru, s kusem dřeva jako přívěskem, aby se neztrácel," okomentoval to Ahmed.

"Tak to já jsem viděl taky."

"Tak nás nenapínej a vybal to."

Menrink si povzdechl. "Firma Full Moon vyvolala kdysi krátkou módní vlnu. Exkluzivní drobná elektronika s použitím diamantového dřeva z Mionší. Komunikátory, přenosné počítače... a taky navigační klíče. Analýza sedí, úhly, rozměry, to, co zbylo z textury. Na 99,952% je ten usmolený dřevěný trn atypický navigační klíč."

"Asi nebyl mezi kořistí ze Státní protiteroristické, to bys byl vysmátý jako tady Luka."

"Tady je část záznamu ze Státní protiteroristické." Objevil se velký stůl pokrytý drobnostmi, projektor zvětšil výřez klíče. "Toto je část materiálu určeného k likvidaci."

"Nějak nevidím ten posun, Menrinku."

"Zkoumali kdejakou blbost, ale tohle ne, šlo to rovnou do netříděného odpadu, známe datum, víme, na které smetiště to odpadová firma odvezla a ten klíč se hlásí na dálku."